Stíny mateřství

Ženy se o své děti bojí od okamžiku jejich početí až do své vlastní smrti. Jak se vyrovnat s úzkostmi, které přináší láska?

Dvouletá dcera stála na okenním parapetu a s nadšením sledovala horské údolí pod sebou. Otočila se na mě, aby mi ukázala letícího ptáčka, opřela se o sklo, které se protočilo, a ona... vypadla! S hrůzou jsem se vrhla k oknu, abych zahlédla, jak mé jediné dítě navždy padá do nekonečné tiché propasti. Vzbudil mě až můj vlastní zoufalý výkřik.

V raných fázích mateřství jsem takových úzkostných snů měla více. Dítě se mi ztrácelo, někdo mi ho kradl v supermarketu, přicházela jsem o něj mnoha způsoby. Vzbuzení vždy doprovázelo intenzivní bušení srdce, byla jsem zpocená a dlouho jsem znova nemohla usnout. I přesto, že jsem se nakonec dokázala zklidnit, stav byl velmi nepříjemný a tma mu vůbec nepomáhala.

Než jsem se stala matkou, úzkostmi jsem netrpěla. Strach o sebe jsem nemívala a dodnes se považuji spíše za odvážnou. Už během těhotenství jsem ale zjistila, co všechno může úzkost způsobovat.


Od pozitivního testu po porod

Od prvního těhotenského testu se žena může začít oprávněně strachovat: bude plodu bít srdce? Bude embryo správně uhnízděno? Jak dopadne test na Downův syndrom? Mám riskovat přirozený porod? Můžu jít do sauny? Stihnu dojet do porodnice? Co když mě budou muset nastřihnout? Bude miminko správně sát? Otázky – a obavy – nemají konce! Není divu, že mnoho těhotných žen v této době poprvé vyhledá odbornou pomoc. Obracejí se na nás – psychoterapeutky a psychoterapeuty – s prosbou, abychom je úzkosti zbavili, aby si mohly těhotenství užít, a ne ho jen horko těžko přežívat.


Návrat do minulosti

Taková zakázka je náročná. Těhotná žena totiž může být v nevýhodě: aby mohla řešit příčinu své úzkosti, potřebuje se dostat do kontaktu s okolnostmi vlastního příchodu na svět, případně se svými ranými zážitky. Pomáhá, když porozumí vazbě se svou matkou a zvědomí si staré emoční vzorce, které se v souvislosti s nastávajícím mateřstvím nově ozývají. Nedostatečně zpracované historické zkušenosti totiž mohou způsobovat nepříjemně úzkostné až panické symptomy.

Návrat do minulosti však bývá psychicky vyčerpávající: již mnohokrát jsem pracovala s klientkami, které měly velmi komplikované vztahy se svými matkami. Práce na vztahu matka-dcera je obecně vysilující, ale v jiném stavu může být až ohrožující. V terapii se vynořují rozrušující vzpomínky na bolestivé situace, skrze něž si klientky uvědomují, že jejich pečovatelky (nejčastěji matky, ale také vychovávající babičky či jiné blízké osoby) byly příliš vyčerpané nebo neschopné poskytnout svým dětem potřebnou emoční podporu.

Klientské příběhy se odehrávají ve velmi různorodých kulturně-socio-ekonomických prostředích. Centrální figura je však téměř totožná: dítě, které si připadá odmítnuté, nepochopené nebo i opravdu zraněné.


Nebudu dobrou matkou

Dnešní matky jsou formovány výchovnými vzorci poplatnými době. Standardem výchovy osmdesátých a devadesátých let bylo již vědecky dávno vyvrácené vyplakávání miminek, omezování kojení i předčasné odpoutávání od pečujících osob. Tyto toxické přísady naleptávají vznik pevné citové vazby (secure attachment), která je zdrojem sebevědomí, důvěry ve svět i ve vlastní schopnosti.

Pro nastávající matky se pak taková rodinná zátěž stane každodenní výzvou. Obava, že klientka nebude dobrou matkou – nebo nebude matkou vůbec –, se nesnesitelně zesiluje.


Co si tedy počít?

Kromě explorativních terapeutických přístupů, které u klientů budují náhled na životní události skrze porozumění své minulosti, však existuje mnoho cest, jak si v mateřství s úzkostmi poradit.

Obecně platí, že osoba zažívající úzkosti může aktivně pracovat na posílení své psychické odolnosti. To zahrnuje rozvoj schopnosti zpracovávat a regulovat své emoce, hledání vnitřního klidu skrze relaxační techniky nebo meditaci. Práce s emocemi je klíčová nejen pro zvládání mateřských strachů, ale i pro budování vlastní hodnoty a vnitřní stability. Když člověk dokáže lépe zvládat své úzkosti, získává větší důvěru ve svět a ve své schopnosti chránit a podporovat své dítě.

Dobrou zprávou také je, že již několik let vznikají neziskové organizace, které se duševním zdravím matek (i dalších členu rodiny) zabývají a poskytují nejen odbornou pomoc, ale i peer podporu (například www.usmevmamy.cz nebo www.perinatal.cz). Na stránkách těchto organizací najdete i zajímavé podpůrné materiály, infografiky a cvičení.


Až do smrti

Jakmile se dítě narodí, strach matky se nevytrácí – naopak, často se ještě zesiluje. Obavy, které se zrodily během těhotenství, se přelévají do další fáze života, kdy rodič bdí nad bezpečím svého dítěte. I když novorozenecké období plné bezesných nocí a kojení časem pomine, nahrazují jej nové výzvy a nejistoty. První krůčky, první den ve školce, první tábor, puberta, odchod z domova – každá z těchto etap přináší nové formy strachu. Pečující osoby se však musí naučit těmto obavám čelit, aby děti nejen chránily, ale aby též podporovaly jejich nezávislost a vlastní schopnost růstu.

Kdykoli dcera někam odjede, úzkosti se mi vrací. Nejsou silné – dají se zvládnout, ale jsou chronické. Napadají mě věci, které mě překvapují – mysl fabuluje, co všechno by se mohlo stát, a ono by se to skutečně stát mohlo.

Naštěstí život není jen o strachu, ale i o schopnosti se s ním vyrovnat. Mně nezbývá než věřit, že to dobře dopadne, a být vděčná za každý společný okamžik.

Dominika Čechová

Autorka je psychoterapeutka s vlastní praxí Counseling.cz. Kromě terapeutické práce a lektorské činnosti se věnuje popularizaci psychoterapie. Od roku 2020 je členkou výboru České asociace pro psychoterapii, kde má na starosti datovou sekci, spolupráci se zdravotními pojišťovnami a mediální komunikaci.