Psychospirituální kořeny globální krize

Na to, že psychologie a psychoterapie ponechává většinou společenská témata a globální otázky stranou a soustředí se spíše na individuální biografický materiál, si stěžoval už v devadesátých let „zlobivý“ jungián James Hillman. Zdá se, že výzvy, které na nás dnes na poli duševního zdraví číhají, vyžadují kvantový skok za hranice osobně vymezeného pole psýché. Klimatická krize, války, kolektivní traumata, nárůst depresí a úzkostí v závislosti na výkonnostní společnosti, sociální sítě a jejích vliv (zvláště na dospívající), umělá inteligence... Stojí před námi tolik globálních témat, která je nutné řešit a kde si s čistě individuálním paradigmatem nevystačíme. 

Jedna z psychologických a spirituálních škol, která se globálním tématům věnuje od samého začátku, je hnutí transpersonální psychologie, které – jak už jeho jméno napovídá – míří za hranice osobního zcela vědomě. Transpersonální psychologie stojí na půdorysu jungovské hlubinné psychologie, a zvláště na její ústřední tezi o povaze kolektivního nevědomí. Předpona trans primárně poukazuje do sféry přesahu v duchovním smyslu – k transcendentní skutečnosti. 

Spojení psychologických poznatků na poli psychedelického výzkumu, prenatálního a perinatálního vývoje jedinců a výzkumu změněných stavů vědomí vyvolaných tradičními mystickými a spirituálními technikami tvoří hlavní pole zájmu tohoto hnutí. Nicméně už od počátků byla tato témata zkoumána i s ohledem na společenské a globální otázky. Představitelé transpersonální psychologie v čele se Stanislavem Grofem měli vždy za to, že výzkum holotropních stavů vědomí má zásadní význam nejen pro jedince, ale i pro budoucnost lidstva a jeho přežití. 

Tři jedy v Kole života

Podle transpersonalistů má globální krize kořeny, které nelze pouze přičíst na vrub socioekonomickým faktorům, ale nacházejí se v hlubinách kolektivní i individuální psýché. Za jednoho z činitelů odpovědných za stávající krizi pokládá Stanislav Grof převládající monisticko-materialistický světonázor moderní vědy, který ignoruje duchovní dimenzi a etické hodnoty. Materialistický světonázor podle Grofa zakrývá hluboké duchovní kořeny dnešní globální krize. 

V knize Psychologie budoucnosti si Grof vypůjčuje jeden z ústředních obrazů mahajánového buddhismu – obraz koloběhu života, smrti a znovuzrození. Kolo existence je podle dharmového učení rozděleno do šesti sfér: tvoří ho bohové, válčící polobohové – asurové, lidé, zvířata, hladoví duchové a pekelní duchové. Uprostřed kola se nachází tři duchovní jedy: nevědomost, agresivita a chamtivost, jež celé kolo pohánějí. Zkoumání holotropních stavů mysli může podle Grofa přispět k tomu, abychom se s těmito archetypálními silami, které stojí za dnešní rozsáhlou krizí i za utrpením lidstva a ostatní přírody v minulosti, vyrovnali. 

První jed – nevědomost – se předně projevuje ignorancí pravé lidské podstaty. Grof o ní píše: „Čím dál jasněji se ukazuje, že vědomí není produktem fyziologických procesů probíhajících v mozku, ale základním atributem bytí a že lidství ve své nejhlubší podstatě nemá zvířecí, nýbrž božskou povahu. Vesmír je prostoupen tvůrčí inteligencí, v jejíž struktuře je neodmyslitelně vetkáno vědomí. Naše ztotožnění s odděleným tělesným egem je iluzí a naše pravá totožnost tkví v celistvosti bytí. Takový náhled na existenci vytváří přirozený základ pro rozvíjení úcty k životu, spolupráce a součinnosti, humanitárních i planetárních zájmů a hlubokého ekologického cítění.“ Odpovědí na naši nevědomost je pěstování transcendentní moudrosti (pradžnapáramitá) v praktickém duchovním smyslu. Niterné sebezkoumání a zkušenost holotropních stavů může mít podle Grofa a jeho školy globální důsledky. 

Druhým jedem je lidský sklon k agresivitě. Transpersonalisté odmítají darwinistické a postdarwinistické paradigma odvozující povahu agresivity člověka z jeho zvířecího původu. Poznání, že lidskou agresivitu nelze vysvětlit jako důsledek fylogenetické evoluce, vedlo později k psychodynamickým a psychosociálním teoriím, které přišly se závěrem, že výrazná část lidské agresivity byla vypěstována v rané fázi dětství a je podmíněným jevem. I tento přístup ovšem pokládá transpersonální psychologie za nedostatečný. Nevysvětluje totiž extrémní formy násilí (masové brutální vraždy, hrůzné násilí nacismu, stalinismu a dalších krvavých genocid a válek), které v lidském světě nacházíme.