Nová naděje pro evoluci lidstva

K nahlédnutí významu transpersonální psychologie nám nebude stačit jen se podívat na její vznik, vývoj a vnitřní proměnu v horizontu padesáti let jejího trvání. Musíme se vznést s filozofií dějin nad staletí a zároveň interdisciplinárně rozpřáhnout paže přes samotný obor psychologie. Filozofie vědy nám nasvítí dva vedle sebe existující proudy ve vědě a také zcela odlišné postavení, které v nich transpersonální myšlení má. A celé to „zabalíme“ do úvah, v nichž nejde o nic menšího než o další směřování naší civilizace a ve kterých transpersonální směr sehrává významnou roli.

Žijeme v období vršících se krizí a proměn, které bychom si ještě před pár lety neuměli představit. Svět se radikálně přetváří. Současná krize není jenom otázkou politických nebo ekonomických změn, ale představuje mnohem širší kulturní, ale zejména duchovní kvas. Jsme v procesu významné transformace vedoucí k postupné proměně světonázoru, jenž dlouho formoval naše chápání světa. 

Tak jako jsme v psychologii dospěli k uvědomění si toho, že jsme bytosti bio-psycho-socio-spirituální, a že tedy spiritualita je naší přirozenou stránkou – antropolog by řekl antropologickou konstantou –, můžeme totéž říct o společnosti jako takové. I jako společnost máme duchovní potřeby naděje, smysluplné vize, potřebujeme něčemu věřit, něco následovat a na něčem stát. Tato funkce nikdy nezaniká, jen na sebe bere odlišné podoby. Zbožštit můžeme ledacos, ale předpoklady, na nichž stojíme dnes, nemají potenciál nás přes krizové období přenést. Obnova naší rovnováhy leží v návratu celé plejády aspektů, jež moderní věda ve svém zkoumání opomenula a které akcentovala transpersonální psychologie, a ve vyrovnání materiální a duchovní složky našeho bytí. 

Zrození a rozvoj transpersonálního proudu

Jakou roli v nastíněných procesech hraje transpersonální psychologie – hnutí, které mělo větší vliv na obecné povědomí než na akademickou půdu, v jejímž rámci vzniklo, ale dodnes spíš přežívá na jejím okraji? 

Nejvýznamnějším impulzem a zároveň tvůrčím podnětem pro založení transpersonální psychologie v šedesátých letech minulého století byl průlom do vnitřního světa člověka a uvědomění si, že stávajícímu vědeckému světonázoru a jeho modelům něco podstatného chybí. Ať už to byl výzkum vrcholných zážitků psychologa Abrahama Maslowa, spuštění moderního výzkumu vědomí na bázi psychedelik nebo další souhrn studií podobně smýšlejících antropologů, parapsychologů, neurofyziologů nebo thanatologů, kteří se neodvažovali prezentovat své nekonvenční osobní hledání a výsledky materialisticky orientované vědě. Psychedelické experimentování a také znovuobjevení mystiky, především z východních a domorodých tradic, vyvolalo v této bouřlivé době mnoho hlubokých úvah. Skupina odborníků, jako byl zmíněný Maslow, Stanislav Grof, Charles Tart, Anthony Sutich a James Fadiman, se tehdy shodla na tom, že doba je už zralá pro založení nového hnutí v psychologii, jež bude uznávat důležitost duchovních dimenzí lidské psýché a zaměří se na studium vědomí.