Jak se z dítěte stane dospělý

Ještě včera to bylo roztomilé dítě, které s námi chtělo trávit čas, tulilo se a běželo se podělit o každou radost i bolístku. A najednou je z něj protivný puberťák štěkající na všechny kolem. Nesnášející rodiče, prudící sourozence. Věčně otrávený a vznětlivý, zavírající se v pokoji, nalepený na mobil… Co se stalo? Vy jste pořád stejní a nikdo mu nic neudělal… 

Puberta se odehrává přibližně mezi jedenáctým a patnáctým rokem života. Na fyzické rovině si zpravidla nejdříve všimneme, že se dítě „rozjedlo“ a nápadně roste. Prodloužila se mu chodidla a ruce a výrazně se vytahuje do výšky a v některých partiích posléze i do šířky. Revolučními změnami ovšem prochází i mozek, což se projevuje změnami v chování, v myšlení, v prožívání i ve vztazích.

V článku se pokusím blíže podívat na to, co se v tomto přelomovém vývojovém stadiu děje, jak spolu změny na fyzické, psychické i sociální rovině souvisejí a proč jde o tak turbulentní období. Jde o téma, jež opakovaně probírám se svými klienty – rodiči pubertálních dětí – a pomáhám jim ho nést. A navíc je posledních pár let i žiju – aktuálně mám doma jednu adolescentku a dvě děti v pubertálním věku. Jak se to tedy s dospívajícími má?

Hledání sebe sama

Samotný fyzický růst dá dítěti zabrat. Prodloužit se za rok o deset nebo dvanáct centimetrů (namísto předpubertálních pěti až sedmi) je celkem náročné. Postava se stává též robustnější, dívky se zaoblují, vyvíjejí se sekundární pohlavní znaky. To ostatně naznačuje i název období puberty neboli pubescence, jenž pochází z latinského pubes označujícího chlupy nebo také vousy, ohanbí. V češtině toto slovo používáme ve spojení pubické ochlupení.

Aby se ale dítě mohlo stát rodičem, nestačí mít příslušné rozměry a orgány: musí vyrůst a vyspět i na řadě dalších rovin. A to se také o překot děje. Mladý člověk dospívá i v oblasti rozumových schopností, rozvíjí svou osobnost.

V pojetí Erika Eriksona je podstatou tohoto období hledání vlastní identity. Charakterizuje je boj s nejistotou o sobě samém a o svém postavení ve společnosti. Dospívající se hledá.

Pro malé dítě je rodič v pozici vševědoucího a všemohoucího, je mírou všech věcí. Potomek automaticky přejímá naše vnímání světa, naše normy, pravidla a hodnoty. Aby našel sám sebe, musí se toho, co má od nás, vzdát. Musí odmítnout, co jsme do něj vkládali, a hledat, co mu bude vlastní: k jakým hodnotám se chce přiklonit, jaké normy a pravidla uznávat a respektovat? Musí proto rozvolnit i vztah s námi, což je pro nás zpravidla bolestné. Najednou si nechce povídat, nechce s námi trávit čas. Nechce ho trávit ani se sourozenci a často ani s dalšími členy rodiny. Po větě „o víkendu pojedeme k babičce a dědovi“ už nenásleduje nadšený výskot, ale otrávené „už zas?“ Dospívající se zavírá u sebe v pokoji, sluchátka na uších, nalepený na mobil. Cokoli po něm chcete, protočí oči. Na výlet odmítá jít a rodinná dovolená ho neláká. Není to schválně. Ono se mu to děje. Nemůže za to, že mu najednou přijdeme trapní, nudní, zastaralí, nezajímaví, otravní.

Přeladění je patrné i na úrovni mozku. Například ve studii, jež vyšla v roce 2022 v Journal of Neuroscience, psychiatr Daniel Abrams popisuje, jak pomocí funkční magnetické rezonance zkoumal reakci mozku teenagerů na různé hlasy. Zatímco ve své dřívější studii zjistil, že děti vykazují naprostou preferenci pro hlas matky, zde ukazuje, že zpravidla někde mezi třináctým a čtrnáctým rokem se to dramaticky změní: dospívající preferuje hlasy neznámé. A neznámé se stává přitažlivým i v dalších oblastech. Nápadná je například přitažlivost druhého pohlaví. Až do puberty se chlapci o dívky a dívky o chlapce příliš nezajímali. To se však nyní zásadně promění: méně známé pohlaví přitahuje pozornost. Často si dospívající nacházejí i nové koníčky. 

Preference nového a neznámého je ovšem nutně spojena i s odmítáním známého. Stává se proto, že sport či koníček, kterému se dítě roky věnovalo, ho najednou nebaví, hrát na klavír je po osmi letech otrava. Nezřídka děti v tomto období opouštějí činnosti, jimž se odmala věnovaly. (A v nichž jsme je podporovali a utratili za ně desítky tisíc.)