Společný pobyt v přírodě uzdravuje

Pozorování ptáků na Vltavě, houbaření v Klánovickém lese, vycházka po naučné stezce, prohlídka botanické zahrady, cvičení čchi-kung pod širým nebem nebo piknik ve Stromovce. To je jen pár příkladů z desítek skupinových aktivit v městské přírodě, které jsou náročností, tempem a programem uzpůsobené potřebám lidí nad pětašedesát let. Pražský výzkumný tým mezinárodního projektu RECETAS je pořádá od loňského roku. Zkoumá, jak seniorům pomáhají zmírnit osamělost, navázat nové vztahy a společně se těšit z příjemných zážitků a pohybu na čerstvém vzduchu.

Projekt, který potrvá do jara 2026, navazuje na dosavadní výzkumy osamělosti i poznatky o terapeutických účincích přírody v kombinaci s příznivým působením komunitních činností. Cílem je navrhnout a vyhodnotit terapeutické skupinové aktivity v různých zeměpisných, sociálních i kulturních prostředích a pro různé populace osob starších pětašedesáti let. Proto projekt současně probíhá také v Barceloně, Helsinkách, Melbourne, Marseille a ekvádorské Cuence. Kromě samotných aktivit se ověří i ekonomická proveditelnost. 

Jak léčit osamělost

Nárůst osamělosti ve společnosti pozorujeme už několik dekád a od vypuknutí covidu čím dál častěji slýcháme, že nabírá rozměrů epidemie. Osamělost může dopadat na různé věkové kategorie, ve vyšším věku však hrozí častěji kvůli změnám spojeným se stárnutím, jako je odchod do penze, úmrtí manžela či manželky, ztráta přátel, zhoršení kondice a podobně. Starší lidé také bývají náchylnější k vážnějším zdravotním následkům – typicky se chronická osamělost pojí se zhoršením kardiovaskulárního zdraví, psychickými obtížemi včetně depresí a úzkostí, úbytkem kognitivních funkcí, ztrátou soběstačnosti a přispívá i k dřívějším úmrtím. Právě těmto neblahým dopadům mají kolektivní aktivity v přírodě předcházet.

V probíhajícím výzkumu se mimo jiné ukazuje, že pro české seniory a seniorky je – zvláště ze začátku – náročné o osamělosti mluvit, zatímco jejich vrstevníci třeba ve Finsku jsou zvyklí se v těchto tématech více otevřít. U některých ale k prolomení tabu přispělo právě to, že menší vrstevnickou skupinu vnímali jako prostor, v němž lze podobné pocity s důvěrou sdílet.

Někteří ze zúčastněných si všimli, že kromě nových lidí poznávají i nová místa, případně znovu objevují ta, která už léta nenavštívili. Oceňují možnost dozvídat se od sebe navzájem zajímavosti nebo sdílet vzpomínky. Kromě silnějších pout k lidem a okolí někteří zaznamenávají i větší chuť pouštět se do nových věcí. Výhody skupinových venkovních aktivit cílených přímo na starší osoby spočívají v tom, že jsou vnímané jako bezpečnější a pohodlnější, mimo jiné kvůli možnosti přizpůsobit tempo nebo získat informace – nejen ty odborné, ale i ryze praktické typu kde se občerstvit a dojít si na toaletu.