O naději a zrání

Spojení psychoterapie a probuzení zní bizarně. Proč tomu tak je? Lze najít přece jen nějaké souvislosti? Ve slově probuzení někdy slyšíme komandování – probuď se, vzpamatuj se. Psychoterapie je však vesměs nedirektivní. Když totiž chceme někým zatřást, aby se probudil a postavil životu, je to jako tahat trávu, aby rostla rychleji.

Probuzení evokuje také aktivistickou představu. Jsou probuzenecká hnutí, která známe z dějin církví, ale i ta, která se prosazují v politice a kultuře. Na začátku je nahlédnutí systémového nedostatku, který je identifikován jako zlo nebo zkaženost. Z uvědomění se stává probuzení, z probuzení wokeismus. Soupeří woke a antiwoke hnutí. Mnozí si staví identitu na tom, jak se s hnutím (ne)identifikují. Z psychologického hlediska mají angažovanost a aktivismus v utváření naší identity své místo, ale bez kritického a autentického postoje, který nám umožňuje být sami sebou, jde o identitu předčasně uzavřenou. Jsme woke a jsme na to hrdí. Nerozumíme tomu, když nám někdo vytýká nedostatek kritického postoje. Víme své. Psychoterapie je cesta k sobě samému, k autenticitě. Na této cestě se může ukázat, že silné přesvědčení je jen domnělou podpěrou sloužící k tomu, abychom někým byli. Odkládání takových podpěr nás přivádí k životu z hlubších zdrojů.

Cesta z izolace 

Téma probuzení je spojeno i s dávnou moudrostí, ke které mám respekt. Buddha je „Probuzený“. Křesťané čtou o Velikonocích ve Starobylé homilii na Bílou sobotu výzvu: „Probuď se, spáči, vstaň z mrtvých, a Kristus tě osvítí. Já jsem tvůj Bůh a pro tebe jsem se stal tvým synem; pro tebe a pro ty, kteří se mají z tebe narodit, nyní říkám a s veškerou mocí poroučím těm, kdo byli v poutech: Vyjděte ven. A těm, kdo byli v temnotě: Mějte světlo. A spícím: Vstaňte.“

„V psychoterapii se dotýkáme niterných bolestí i neuvědomovaných přesvědčení, která v krizích ovlivňují naše požívání i chování.“

Z mého pohledu je více psychoterapeutických směrů inspirováno buddhismem než křesťanstvím. Nemusí to tak platit o samotných psychoterapeutech. Obecně psychoterapie respektuje fakt, že se rozvíjíme tělesně, psychicky, sociálně i spirituálně. V tomto kontextu klient může téma probuzení do terapie přinášet.

Ponor do starobylé moudrosti mě přivádí až k Herakleitovi z Efesu a jeho výroku: „Probuzeným je svět jeden a společný (koinos kosmos), avšak každý ze spících se obrací k vlastnímu (idios kosmos).“ Tyto Herakleitovy pojmy oslovily daseinsanalytické a existenciální psychoterapeuty Ludwiga Binswangera a Rolla Maye, kteří rozumí cestě člověka v psychoterapii jako osvobození z idios kosmos – ze světa privátního, omezeného, uzavřeného – ke koinos kosmos – ke světu sdílenému, společnému. Idiotes jsou lidé, kteří mají být osvobozeni z vězení slepé izolace. Koinos kosmos naopak poukazuje k celku a celistvosti člověka. A ačkoli pojmy celistvost a celek pro nás nejsou uchopitelné ani definovatelné a máme je jen v poukazech, je třeba mít je na zřeteli.