Na hněvu není nic špatného, jde jen o to, jak s ním nakládáme. Není ostuda být rozrušený. Pokud cítíme, že nás zlost přerůstá, nebo je nám líto, že jsme vybuchli, je to známka vnímavosti, nikoli slabosti. Může to být první signál k tomu, abychom se více propojili sami se sebou nebo si řekli o pomoc.
Vztek je jednou z nejzákladnějších lidských emocí. Je signálem, že se něco děje – že naše hranice byly překročeny, že cítíme nespravedlnost, ohrožení nebo bezmoc. A přesto je to emoce, se kterou si často nevíme rady. Ve společnosti přetrvává představa, že vztek je „špatný“, že bychom ho měli potlačit nebo skrýt. Když už se o něm mluví, tak často až ve chvíli, kdy dojde k výbuchu – k hádce, ponižování nebo fyzickému násilí. Tento článek si klade za cíl nabídnout hlubší porozumění tomu, co vztek je, kdy se stává rizikovým, jak souvisí s agresí a násilím ve vztazích a co získáme, když se naučíme mít ho zdravě pod kontrolou.
Rozlišit vztek, agresi a násilí
V každodenním jazyce bývají tyto pojmy často zaměňovány. Ve skutečnosti je však mezi nimi důležité rozlišovat. Vztek je emoce. Přichází jako signál, že se něco děje – cítíme se ohrožení, nerespektovaní, bezmocní. Vztek je přirozený a nemusí být destruktivní, naopak – je strážcem našich hranic a v životě ho potřebujeme. Kdyby uměl mluvit, říkal by nám: „Vymez se! Braň se! Někdo překračuje tvoje hranice!“
Násilí je čin. Jak říká norský psycholog a psychoterapeut Per Isdal: „Násilí je čin namířený proti druhému člověku, má mu ublížit, způsobit mu bolest, ponížit ho nebo zastrašit, aby jednal proti své vůli, respektive aby podle své vůle nejednal.“ Násilí často využívá jako komunikační prostředek moc. Lidé, kteří se násilí dopouštějí, leckdy jednají z pozice moci, kterou v dané situaci mají (nebo třeba nemají, ale díky násilí se cítí mocní). Další charakteristikou je pak záměr dotyčného. Záměr může vypadat jakkoli, třeba jako snaha přesvědčit druhého, že mám pravdu, nebo jako potřeba zbavit se nepříjemných pocitů – frustrace či bezmoci. Třetí charakteristikou je již zmiňované ublížení. Násilí má za cíl způsobit bolest, strach či jinou újmu. Může mít mnoho podob, nejčastěji pracujeme s násilím fyzickým, psychickým, sexualizovaným, materiálním a latentním.
Agrese je termín, který je často dáván do spojitosti právě s násilím, ale agresivní jednání nemusí být vždy násilné. Agresi nejčastěji definujeme jako útočné chování. Může být záměrná, nutná k přežití či k tomu, abychom něco získali. Agresivní chování nemá za cíl druhé lidi zastrašit či jim ublížit. Můžeme si to přiblížit na následujícím příkladu: když někdo o samotě ve vzteku hodí svým telefonem o zeď tak, že se telefon rozbije, jde o agresi; v případě, že někdo hodí telefonem svého partnera nebo partnerky se záměrem ho/ji zastrašit nebo mu/jí tím ublížit, jde o násilný čin. Agrese není totéž co násilí. Zatímco agrese může sloužit jako obranný mechanismus, násilí je úmyslné chování, které má za cíl ovládnout, zranit nebo poškodit druhého. Jedním z důvodů, proč dochází k násilí ve vztahu, je právě dlouhodobý nezvládnutý vztek.
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.