Očistný vztek

Na terapii se obvykle nahlíží jako na konstruktivní smířlivý proces, kdy v klidném a bezpečném prostředí můžeme soucitně přistoupit i k běžně nepřístupným bolestem duše. Terapeutický efekt však někdy spočívá i v mnohem drsnějších, zdánlivě snad až nevhodných činech – jako třeba v rozbíjení věcí kolem sebe. Na tom je postavená tzv. destrukční terapie, při níž má klient k dispozici místnost plnou objektů, na nichž se může vyřádit.

Zhruba od sedmdesátých let se na základě historicky značně populární teorie katarze začaly objevovat výzkumy sledující nové cesty k vyjádření potlačovaných emocí. Na těchto základech v posledních dekádách vznikaly speciální místnosti (rage rooms či anger rooms), jejichž návštěvníci mohou využít rozličné metody destrukce skleněných a keramických předmětů či staré elektroniky k projevení toho, co je normálně zapovězeno, a tak snížit hladinu stresu – a v důsledku i krevního tlaku – a možná i na symbolické úrovni získat pocit moci a kontroly či porazit zdroje frustrace. Nemluvě o tom, že takto specifickým zážitkem může člověk sám sebe poznat zase o něco lépe.

Kritici tohoto přístupu upozorňují, že dávání průchodu agresivnímu chování může pomoci tento typ jednání normalizovat a člověk se pak k násilí snáze uchýlí i v běžném životě – což nemá daleko k věčným úvahám, zdali násilí v médiích v lidech neprobouzí agresivní sklony. Každopádně lze souhlasit s tím, že uvolnění nahromaděného vzteku je pouze krátkodobou a povrchní úlevou, jež neřeší hlavní problém – tedy že k hromadění negativních emocí vůbec dochází. Destrukční terapie tedy může sloužit jen jako nápaditý doplněk k systematické psychoterapeutické péči.

Zdroje:

Lee, D. 2020. Raging with things: Performance of smashing at rage rooms. Diplomová práce. New York: University at Buffalo.

NeuroLaunch editorial team. 2024. Destruction Therapy: Exploring the Unconventional Path to Emotional Release. NeuroLaunch.com, online.