Na jaké informace se spoléhat v nejistém světě? Mnohdy se nám nedaří vyhodnotit, čím se řídit a čemu se vyhnout. Pomůže nejen kritické myšlení, ale i odvaha otevřít se příběhům důvěryhodných lidí, kteří přinášejí osobní zkušenost.
Nedávno přijela do Prahy americká spisovatelka židovského původu Helen Epstein, která se narodila v Praze krátce po válce a díky emigraci rodičů nemusela poznat komunistické řízení státu. Její kniha Děti holocaustu byla přelomová pro porozumění druhé generaci po šoa a kniha Nalezená minulost (obě přeloženy do češtiny) je fascinujícím osobním projektem hledání a odkrýváním zapomenutých časů.
Otevřená židovská mentalita
Helen vyprávěla skupině lidí o svých životních zkušenostech na setkání v pražském Rafael institutu. Místy míchala anglická slova s českými a česky mluvila s americkým přízvukem. Povídala o tom, jak se v minulosti rozhodla, že nechce žít v Izraeli, jak si za manžela vzala Francouze, syna rumunských Židů, který se ovšem v Paříži necítil dobře, a jak spolu dnes žijí v liberálním americkém státě Massachusetts. Po smrti rodičů je jediná, kdo z rodiny mluví česky, bratři už tento jazyk neovládají. Helen Epstein popisovala rozdělenost americké společnosti, i napříč rodinami a židovskými komunitami. Jak někteří Židé chodí na demonstrace proti Benjaminu Netanjahuovi, jiní podporují Donalda Trumpa. Jak jsou někteří mladí lidé propalestinští, jiné politika nezajímá. Mluvila o mladých dospělých, kteří nechtějí tradiční seder (sváteční večeři) a rádi by „revidovali“ Hagadu (řád bohoslužeb). Problém pro některé současné mladé lidi je, že jarní svátek Pesach je o vysvobození z otroctví, a oni vnímají, že zotročení jsou Palestinci a měli by být těchto pout zbaveni. Helen popisovala pobožné židy, kteří favorizují Trumpa i Netanjahua, a velké rozdíly v postojích na amerických univerzitách, kterých je okolo čtyř tisíc – veřejných, soukromých, náboženských, uměleckých… a ze všech znějí různé hlasy a názory. Její přednáška byla bohatá na specifické informace z nejrůznějších koutů světa. Helen mluvila o cizojazyčných komunitách v rámci jednotlivých zemí, nabízela osobní poznatky, což bylo přínosné i proto, že vzhledem k vyššímu věku měla přehled o tom, co se ve světě děje a dělo celé dekády.
Vymezovala se proti Trumpovi a kritizovala současnou americkou politiku. V jejím vyprávění bylo leccos nového, objevného, její znalost jazyků byla obohacující stejně jako její asertivita, ochota se učit a snaha poznávat. Posluchač si mohl uvědomit, jak málo toho ví, a vidět v Helen studnici informací, postojů a střípků, které dohromady dávají smysl. Možná mu také došlo, jak omezené jsou naše informace o okolním světě a jak přesvědčivá je osobní účast člověka, který na konkrétních místech byl a dokáže autenticky reflektovat, promýšlet i sebekriticky oslabovat význam vlastního sdělení.
Komunistická Státní bezpečnost u nás
Když se zamyslíme nad mocí informací a jejich výkladu, je neznalost základní. Většina z nás nemá zprávy z jiných koutů světa od konkrétního člověka; spoléháme na tiskové agentury, které tuto práci udělají za nás, na články od nám neznámých lidí, na postoje redaktorů, jejichž jména už jsme sice slyšeli, ale více o jejich názorech nevíme. Svědectví přímého účastníka má mimořádnou hodnotu i osobní pečeť.
Placená zóna
Předplatitelé časopisu mají neomezený přístup k článkům publikovaným od roku 2005 až do současnosti.