Realismus, nebo pesimismus?

Americké psycholožky Lauren Alloy a Lyn Yvonne Abramson přišly koncem osmdesátých let s koncepcí depresivního realismu, podle níž dovedou lidé s lehkou či střední depresí realističtěji posuzovat situace, jimž v životě čelíme. Většina z nás totiž mívá sklon k nadhodnocování vlastních schopností či přehnaně pozitivnímu nahlížení na realitu. Z hlediska dlouhodobého duševního zdraví to samozřejmě dává smysl, snadno se však stane, že jsme pak nepříjemně překvapeni tím, že skutečnost je o poznání trudnější, než jsme si mysleli – čemuž se pesimisticky naladěné osobnosti rozhodně vyhnou.

V následujících dekádách se objevilo množství výzkumů potvrzujících, ale i vyvracejících tento předpoklad. Do druhé kategorie lze zařadit i nedávnou studii zaměřenou na to, jak lidé předpovídají každodenní události a nakolik dovedou svá očekávání upravit ve chvíli, kdy jim realita nedává za pravdu. „Není dostatečně prozkoumané, nakolik depresivní symptomy souvisejí s takzvaným učením ze zkušenosti. Například pokud někdo neočekává, že se mu stane něco pozitivního, ale ono se to přesto opakovaně děje, dokáže pak tyto události správně predikovat i do budoucna? Odhalení, jak probíhá učení během deprese, je důležité pro porozumění, jak a proč se deprese u lidí vyvine (a následně i přetrvá), což může ovlivnit i další léčbu,“ vysvětlil Joseph Maffly-Kipp, hlavní autor studie z Ohijské státní univerzity.

Téměř čtyři stovky respondentů buď s výraznými, nebo naopak minimálními depresivními symptomy odpovídaly skrze online dotazník na to, s jak velkou pravděpodobností se jim v brzké době stanou různé události (a také zdali se jim nedávno skutečně staly). Výzkumníci totéž opakovali několik měsíců po sobě a výsledky hovořily vcelku jasně: lidé s depresivními symptomy výrazně méně očekávali, že se jim stane něco pozitivního, a to navzdory tomu, že se jim leckdy něco příjemného opravdu dělo. Své predikce byli občas ochotni upravit, ale jen velmi krátkodobě – a jakmile je potkalo spíše něco nežádoucího, výskyt těchto negativních událostí pak očekávali téměř pořád. Přestože tedy lidé s depresí mohou vykazovat známky naděje, tento ne-pesimismus je velmi křehký. Podle Mafflyho-Kippa a jeho kolegů tudíž „deprese souvisí s nerealisticky negativními očekáváními od života“ a k budování optimističtějšího pohledu na svět ani občasné příznivé události nemusejí stačit.

Zdroje:

Alloy, L. B. & Abramson, L. Y. 1988. Depressive realism: Four theoretical perspectives. In L. B. Alloy (Ed.), Cognitive processes in depression (str. 223–265). New York: The Guilford Press. 

Maffly-Kipp, J. et al. 2026. Learning from experience: Depressive bias and updating beliefs about common life events. Behaviour Research and Therapy, 197, 104959.