Slzy nemusí vést jen k úlevě

Není nad to dobře si zabrečet! Podle lidové moudrosti je pláč smysluplným katalyzátorem nahromaděného stresu a smutku, a tak čas od času neuškodí dát prostřednictvím slz průchod jinak potlačovaným emocím. Jenže realita je přece jen o něco komplexnější, jak ukázala i nedávná rakouská studie, zkoumající pláč v nezvykle přirozených podmínkách.

Dříve se vědci spoléhali buď na dotazníky, v nichž respondenti vzpomínali na své zkušenosti, anebo na laboratorní experimenty, které však samy o sobě představovaly specifický zážitek. Nyní však více než stovka dobrovolníků po dobu čtyř týdnů zaznamenávala své plačtivé epizody prostřednictvím mobilních telefonů, a to jednak hned po odeznění pláče, jednak i s určitými časovými odstupy. Díky tomu měli výzkumníci k dispozici věrohodnější a reálnému životu bližší data nežli ve většině starších studií.

Z výsledků vyplynulo, že hned po skončení pláče se lidé příliš dobře necítili, a to hlavně ve chvílích, kdy plakali z důvodu osamělosti či zahlcenosti. Naopak emoce vyvolané mediálními obsahy byly vnímány méně negativně. Zdá se tedy, že pláč je součástí komplexnějších emočních pochodů, nikoli pouze automatickou reakcí na určité podněty, a nakonec ani jeho účinek není nikterak dlouhodobý – ať už totiž lidé epizodu pláče vnímali pozitivně, či negativně, zhruba po hodině už byl její efekt dávno vyvanulý…

Zdroj:

Stieger, S., Graf, H. & Biebl, S. 2026. Effects of Crying on Affect: An Event-based Experience Sampling Study of Adult Emotional Crying. Collabra: Psychology, 12, 1, 157541.