Noření se do hlubin autismu

Prvním jsou děti se sociálními a behaviorálními znevýhodněními, jež vykazují problémy v komunikaci a repetitivní chování. Tyto autistické rysy jsou též často spojeny s výskytem symptomů ADHD, úzkostí či deprese. Druhým nejpočetnějším podtypem jsou jedinci s mírnými znevýhodněními, naplňující hlavní rysy autismu, avšak bez komorbidity s dalšími poruchami a s obdobným tempem vývoje jako u většinové populace. Třetí skupinou jsou lidé s poruchou autistického spektra v kombinaci s vývojovým zpožděním. Pokroky v řeči či pohybu se u nich objevují později nežli u většiny, ale zpravidla opět bez depresivních či úzkostných symptomů. Takzvaně široce zasažení jedinci jsou nejméně početní (kolem deseti procent) a vykazují všechny výše popsané symptomy ve vysoké míře.

„Porozumění genetickým příčinám může vést k lépe zaměřenému sledování vývoje, přesnější léčbě a personalizované podpoře ve škole či práci,“ píše klinická psycholožka Jennifer Foss-Feig, jež se podílela na výzkumu z roku 2025. A se stejnými cíli vznikala i mezinárodní studie z letošního roku. Ta porovnávala snímky z magnetické rezonance u dvou tisíc osob, z nichž polovina měla diagnostikovanou poruchu autistického spektra, což vedlo k rozlišení dvou podtypů „autistických mozků“. Hlavním rozdílem bylo tentokrát propojení různých částí mozku, přičemž zhruba čtvrtina sledovaného vzorku vykazovala nadměrně zvýšenou, či naopak sníženou míru komunikace jednotlivých mozkových oblastí. Nezanedbatelnou část variability poruch autistického spektra by tudíž mohlo jít vysvětlit i takto. Metody, pomocí nichž můžeme pronikat i do tak komplexních jevů jako autismus, se stále zdokonalují a pomáhají zpřesnit diagnostiku i následné možnosti léčby.

Zdroje:

Litman, A. et al. 2025.Decomposition of phenotypic heterogeneity in autism reveals underlying genetic programs. Nature Genetics, 57, str. 1611–1619.

Pagani, M. et al. 2026. Autism subtypes identified using cross-species functional connectivity analyses. Nature Neuroscience, 29, str. 1476–1487.