Co čte Petr Goldmann

Čtu z různých důvodů - třeba jako hypnotikum. To pak užívám knihy o vesmíru a o přírodě, protože ve mně navodí jednak pocit úžasu nad tím, jak je svět složitý a krásný, a zároveň mě uklidní, že příroda si poradí se všemi svýmidětmi. I kdyby to mělo být za cenu toho, že jeden zlobivý biologický druh se vymění za jiný - pokornější. Když je všude kolem ticho, tak rád sáhnu po starých ruských autorech - poslední roky objevuji Andrejeva, stálicí jeBunin. Když se chci povzbudit v naději, že všechno dobře dopadne i pro toho nejobyčejnějšího člověka, přečtu si cokoliv z Karla Čapka. Ostatně jeho nejlepší, poslední a nedokončenou knihu Život a dílo skladatele Foltýna by mělmít každý psycholog ve své knihovně. Z odborné literatury sotva stíhám to, co bych číst měl, aby mi neutíkaly informace z mého oboru - klinické psychologie. Ale jak stárnu, tak mě začaly zajímat i otázky, které jsem dříve buďnevnímal vůbec, nebo byly pro mě okrajové. Právní rámec naší profese je mnohem zřetelnější, než se zdá, a proto jsem rád, že z této oblasti se začínají objevovat nové tituly. Jedna z posledních knížek na toto téma jeZdravotnické právo od Lubomíra Vondráčka (Karolinum, Praha 2002). Obsahuje čtyřicet krátkých a jasně ohraničených kapitol, zabývajících se etickými a právními otázkami zdravotnické profese. Jsou to okruhy, popisující napříkladdruhy právní odpovědnosti zdravotníka, kvalifikovaný souhlas pacienta, problémy povinné mlčenlivosti, odpovědnost školitele, problematika zdravotnické dokumentace a mnohé další. Vondráček nevyčerpává všechna možná témata, aleta hlavní určitě. Kniha je přehledná i čtivá. Je také příjemně didaktická - ke každé kapitole přidává i krátké kazuistiky dobrého a špatného zdravotníkova rozhodnutí v dané problémové oblasti. Jiný kraj - jiný mrav: Exnerůvvýkladový systém Rorschachova testu je v americké psychologii vnímán více psychometricky, než jsme v Evropě zvyklí. Z této oblasti mě zaujal Rorschach Introductory Guide od G. Ulleta (WPS, Los Angeles 2000). Ullet nabízípříručku, která zjednodušuje začínajícímu diagnostikovi orientaci v tomto obtížném testu. Na základě hlavních sledovaných proměnných (Productivity, Reality Testing, Affectivity, Ego Functioning a Content) pomáhá zařaditpacienta do hlavních diagnostických kategorií. Pro naše roršachisty je kniha nezvyklá svým psychometrizujícím přístupem, ale je rozhodně inspirativní právě jiným pohledem na osmdesát let fungující diagnostický nástroj. Na závěrpřidám opět jednu knihu na psychologův noční stolek: Karpatské hry od M. Nevrlého (Skauting 2000), která vychází v opakovaných vydáních. Nenechme se zmýlit názvem - nejde o hry pro skautíky. Jde o pozvání hrát svoje krásné avážné životní hry. Nevrlý je popisuje na pozadí nádherných rumunských Karpat, ale to není důležité, hrát je možné kdykoli a kdekoli. Až budu starý pán a budu umět hrát svoji hru na radostnou svobodu, budu potřebovat jenněkolik z mých knih. Karpatské hry a Foltýn to budou určitě. Až se naučím hrát všechny Nevrlého hry, pak nebudu potřebovat již žádnou knihu, ani jiné zbytečnosti.