Co čte Jitka Vodňanská

Kdybyste se zeptali mé sestry, popsala by celý časopis, vždycky měla nos zabořený v nějakém přetlustém románu. Já vedle ní vypadala jak negramota. Odjakživa jsem totiž takový čtenář -zobatel. Vždycky mám rozečteno mnoho knih,všechny pěkně kolem sebe, a uzobávám, na co je právě chuť. Jsem velmi zvědavá čtenářka a tak se nořím do stohů knih nejrůznějšího zaměření.Nejdříve se podělím o to, co vůbec nečtu a nikdy jsem vlastně nečetla. Veliké tlusté romány, detektivky a vše, co má do činění s matematikou, statistikou nebo jiným přísně levohemisférovým nárokem. Taky nemám rádapolitické úvodníky, drby a reklamy. Jsem ze své profese přeplněna osudy, nemám kapacitu vstřebávat další. Něco jiného jsou pro mě životopisy.Velmi ráda mám knihy stručné, moudré, vtipné, poučné a nejlépe plné obrazů, obrázků a fotografií. Mám ráda poezii (zejména haiku), pohádky, bajky, mystéria, mýty, staré pověsti. To jsou takové moučníčky. Mezi ně patří imoje deníky - píši se je od svých šestnácti.A co čtu teď? V každém koutku mám jiné odvětví. Na chalupě Zahradu, Příručku pro potápěče, Feng-šuej, Naše ptáky, ryby, brouky. V pracovně Berta Hellingera, Mindella atd. Okolo postele mám knihy pro duši - Jonathan LivingstonRacek, Barmské pohádky a pověsti, atd.Peřinám nejblíže je v této chvíli Sv. Jan od Kříže. Jedná se o karmelitánskou duchovní píseň, v těch nejvyšších úrovních je podobná mně tolik blízké spiritualitě Východu. Kniha vznikala během osmi let v 16. století, vextrémně těžkých podmínkách vězení. Jde o cestu hledání Boha, touhu po splynutí, po sjednocení. „Protože utrpení je někdy tak velké, že při podobných návštěvách vytržení duše cítí, že není takového utrpení, které by takvykloubilo kosti a přivedlo přirozenost do úzkých, takže kdyby se Bůh nepostaral, život by se ukončil… jakoby se duše vytrhla z údů a opustila tělo…“ Počátky písně a jejího výkladu se v mnohém podobají tomu, co popisují klientiv psychospirituální krizi.Pema Čhödrön je americká buddhistická mniška, která napsala řadu skvělých knížek - Moudrost neunikání, Začni tam, kde jsi a Když ztrácíme půda pod nohama. Její knihy jsou prosté, taková „kuchyňská prostá spiritualita“, apřesto výživné a pomáhající. Učí soucitu, odvaze, přirozenosti a realitě, kterou nevidíme. Sahám po ní, kdykoli se zamotám. „Protože v sobě máme základní dobro, základní moudrost a základní inteligenci, můžeme přestat škoditsobě i druhým… Díky bdělosti vidíme, jak věci vyvstávají… jsme doma ve vlastním životě… čím více se snažíme popřít neustálou proměnlivost věcí, tím víc ztrácíme cit pro posvátnost života… Posvátná cesta bojovníka je cesta vpřítomnosti, bdělosti, bez opor, bez polarit, bez daných hranic… Naše základní situace je v podstatě radostná.“A poslední z mnoha polštářových je malá knížečka mouder Jon KabatZinn: Letting Everything Become your Teacher: 100 Lessons in Mindfulness, „Pay attention. Nothing more“. Jon vyjadřuje podobné ve velmi výstižných ažimperativních heslech. Když uvadám, stačí se zalít jednou stránečkou.