Nahlédnutí do kabelky

Měl jsem dovolenou a seděl jednou v noci na poušti uprostřed vyprahlých hor AntiAtlasu. V tom momentě mi zhasl joint. Sáhl jsem do pravé náprsní kapsy kazajky americké armády, ve které léta jezdím za dobrodružstvím a ve které mám umístěný zapalovač, a najednou mi o rozdílech mezi pohlavími bylo vše naprosto jasné. Zatímco muži - jako já ten zapalovač -mají své věci promyšleně a natrvalo uložené na definovaných místech, v předem určených kapsách, tak ženy užívají kabelku, kde se všechny věci, co mají s sebou, mísí bez ladu a skladu, bez systému a řádu. Tomu odpovídá i gender podmíněné vnímání a uchopování, uspořádávání reality. Zatímco muži po inženýrsku, algoritmizovaně a strojově hledají konkrétní předmět, co nosí u sebe, sáhnutím do příslušné kapsy, kde má být a kde jej najdou, postupují ženy při hledání naprosto jinak, heuristicky: Poslepu sáhnou do kabelky a doufají, že jim hledaný předmět sám vklouzne do ruky. A je nutno přiznat - i když to nemá žádné racionální vysvětlení - že má-li žena dobrý, výkonný a pozitivní den, tak jí hledaný předmět skutečně okamžitě v té kabelce do ruky vklouzne. Naopak, má-li žena periodu nebo jinak nepříjemný den, stává se nalezení každého předmětu - peněženky, klíčů, zvonícího mobilu - opakovaným a těžce frustrujícím dramatem, při kterém často padají ostrá slova. Uspořádání věcí v kabelce je zjevně a nezpochybnitelně vyjádřením vaginálního principu. Kabelka je vlastně mušle, symbolizovaná vagina, do které se ukryje vše, co žena přes den potřebuje. To mi bylo jasné v té poušti i nyní, po dovolené. Ani tam, ani doma jsem však na systematickém uložení věcí v jednotlivých kapsách, jaké je charakteristické pro muže, žádné falické vysvětlení nenašel. Spíš to páchne análním sadismem.

Placená zóna

Jiří X. Doležal