Inteligenční kvocient? Má menší váhu, než si myslíme

Citují vás teoretici inteligence, lásky, leadershipu i masové komunikace. Máte tedy velmi široký záběr. Která oblast je vám nejbližší?

Asi nemám jednu nejbližší oblast. Vždy jsem se ve výzkumu soustředil na to, co mi činilo potíže v soukromém životě. Začal jsem se zajímat o inteligenci, protože jsem byl neúspěšný v inteligenčních testech. Začal jsem studovat kreativitu, když jsem zjistil, že mi chybí nové nápady. Studoval jsem moudrost, protože jsem dal jednomu svému studentovi špatnou radu. Studoval jsem lásku, protože jsem měl obtíže v soukromých vztazích. Obrací se k manželce. To tedy bylo ještě předtím, než jsem potkal Karen (směje se). Studoval jsem agresi, protože začátkem devadesátých let jsme zažili mnoho zabíjení v Bosně, a také já se sám vyrovnávám se ztrátou části rodiny v holocaustu za druhé světové války. V poslední době jsem studoval leadership, protože jsem působil jako předseda Americké asociace psychologů. Zkrátka vždy studuji to, co mě motivuje a zajímá. Každý životní neúspěch mě nakonec nějak „nakopnul“.

Mohl byste čtenářům představit svůj model úspěšné inteligence?

Koncept IQ, který je postaven pouze na analytických schopnostech, je podle mého přesvědčení příliš úzký. Kromě analytických dovedností jsem tedy do svého konceptu zahrnul ještě kreativitu a praktickou inteligenci. Kreativní inteligenci potřebujete pro tvorbu nového nápadu. Analytickou inteligenci k posouzení, zda se jedná o dobrý nápad, a praktická inteligence vám umožní váš dobrý nápad zrealizovat.

A co soudíte o emocionální inteligenci, která je v současnosti velmi moderní a je snad i vyvyšována nad inteligenční kvocient?

Porozumění vlastním i cizím emocím, schopnost být k druhému empatický, to jsou dovednosti, které jsou v životě velmi důležité. Sám je nezařazuji přímo do konceptu inteligenčního kvocientu, možná jsou někde na hranici praktické inteligence.

Zaujalo mne, že jste studoval také lidskou blbost (stupidity). Co jste tímto konceptem mínil?

Vždy mně přišlo podivuhodné, jak hloupé věci mohou dělat velmi chytří lidé, například lidé na vysokých společenských postech. Tím myslím například některé prezidenty Spojených států. Nebo lidé ve vedení nejmenovaných bankovních ústavů, kteří si snad do poslední chvíle mysleli, že jsou neomylní. Lidé, kteří se dostanou k moci, přestávají sebereflektovat a nezvažují všechny informace, které se k nim dostávají. Tím - mohou působit „hloupě“, nebo jejich rozhodnutí jsou hloupá.

Mluvil jste o různých výzkumných tématech v souvislosti s životním obdobím. Jaké téma či období prožíváte nyní?

Už jsem ve věku, kdy příliš nebádám, ale snažím se své teorie aplikovat na univerzitě, kde působím jako rektor. Naším cílem je u žáků rozvíjet jejich kreativitu a přístup k životu, něco jako moudrost. Také na konci studia je v těchto kategoriích hodnotíme. Na základě mé teorie úspěšné inteligence se snažíme přijímat studenty nejen s použitím testu SAT (obdoba českého testu Obecných studijních předpokladů, pozn. redakce), ale i brát v potaz studentovu kreativitu a moudrost.

To by mě velmi zajímalo, jak to děláte.

V rámci přijímacího testu mají žáci sekci, kde mají například vytvořit příběh, nakreslit reklamu pro nový výrobek, napsat zpověď určitého člověka apod. Jedná se tedy o otevřené úkoly, které jsou hodnoceny vyškolenými experty. Příkladem úkolu na přístup k životu může být například dotaz, jaké jsou studentovy zájmy. Analytický úkol může být například napsat, co je tvoje oblíbená kniha a proč. Na začátku jsem byl optimistický a snažil se vyvinout test na tyto dovednosti využívající multiple choice otázky (otázky s předpřipravenými odpověďmi, pozn. redakce). Třeba jsme vymysleli, že v úloze budou věci nové, které studenti neznají - například si mají představit, že by kočky byly magnetické, a potom mají odpovídat na otázky odehrávající se v této realitě. Časem ale zjistíte, že jakékoli uzavřené otázky testují totéž, ať tvůrci s testem zamýšlí, co chtějí. Vždy testují především čtenářkou gramotnost, paměť, pozornost a analytickou inteligenci.

Co si myslíte o testu SAT (testu obecných studijních předpokladů, pozn. red.)?

SAT měří vyloženě analytické dovednosti. Zaměřuje se na přesně to samé jako konvenční IQ test. Odhaluje tu část dovedností, kterou potřebujeme většinou ke studiu a je tím pádem schopná předpovědět úspěch studentů v budoucnosti. V pracovním životě však již téměř potřebná není. Problém je, že jeho váha ve Spojených státech je přehnaně vysoká. Studenti, kteří jsou vybráni na základě tohoto testu, mohou prospívat, pokud potřebují uvažování v abstraktních termínech v akademickém světě. V praxi jim ale může naprosto chybět kreativita, praktické dovednosti a to, čemu říkám moudrost. Na druhé straně existuje spousta studentů, kteří jsou nadáni kreativitou, praktickými dovednostmi, ale nepříliš v analytických dovednostech, a ty tento test vylučuje z možného přístupu ke kvalitnímu vzdělání.

Mohou děti, které nemají analytické dovednosti, studovat třeba na univerzitě?

Určitě. Učitelé jim akorát musejí napomáhat tím, že budou používat více učebních stylů. U těchto dětí je problém, že nezažívají žádný úspěch během školní docházky. Pak dochází k sebenaplňujícímu se proroctví - žák, který má stále špatné výsledky v testech, není oceňován, ztrácí motivaci k dalšímu studiu. Podle mých výzkumů se mohou všechny dovednosti u lidí rozvíjet a měnit. Musíme si uvědomit, že to není tak, že by byli žáci, kteří mají od Boha vyšší předpoklady k úspěchu v životě a jiní méně, a test IQ to dokáže změřit. IQ test pouze měří dovednosti, které naše kultura preferuje.

Existuje skutečně inteligence nebo je to jen náš konstrukt?

Studujeme například, jaké jsou lidské představy o inteligenci. Lidé na různých kontinentech mají velmi různou představu o tom, co je to inteligence. Na druhou stranu mentální procesy jsou stejné všude. Musíte rozpoznat problém, najít, co je špatně, a zaktivovat se k jeho odstranění. To funguje stejně, ať je to v České republice, USA nebo Tanzanii. Procesy skutečně existují, jsou shodné, ale obsahy jsou odlišné.

Jaká je pro vás v současnosti největší výzva?

Uvědomit si, že všechny fenomény, jako například inteligence či hloupost, mohou být vnímány z různých úhlů pohledu. Jeden úhel může být behaviorální, jiný fyziologický, beroucí v potaz strukturu mozku, třetí systemický, zabývající se vztahy mezi lidmi. Většinou se všichni upínáme jen na jednu cestu, například nemícháme medicínský pohled z psychologickým, a kvůli tomu nepokládáme zajímavé otázky.

Slyšela jsem, že také spolupracujete se svou ženou Karen.

Ano, Karen je také psycholožka, pochází z Německa. Založili jsme společně firmu, která zařizuje přijímací testy v Německu. Pořádáme tréninky na rozvoj kompetencí a on-line testování.