ad) Který český psycholog je nejlepší? (PD 12/08)

Článek Preisse, Bezdíčka a Dočkalové měl být začátkem diskuse. Bohužel se stal ukázkou dezinformování veřejnosti, a to kvůli špatně zvolenému přístupu. Jestliže se chtěl stát začátkem debaty o publikační aktivitě, citovanosti a dopadech vědecké práce psychologů, pak je „na to“ potřeba jít jinak. Mám k článku pět výhrad. - Odbornou debatu nelze začít zavádějícím titulkem; takto se téma bulvarizuje. (To je výtka redakci.) - Ať už zvolíme jakoukoli metodu měření, nedopouštějme se v ní chyb. (Z. Plechačovou, která se v tabulce vyšplhala na 4. místo, databáze ISI Web of Sciencenezná. Existuje?) - Autocitace se ze seznamů citací zásadně vylučují, neboť nejsou měřítkem toho, jak se o dílo zajímají kolegové. Autoři měli autocitace vyloučit. - Při posuzování vlivu psychologů na své profesní kolegy bychom měli vyloučit práce, které daný psycholog publikoval v jiné oblasti (např. v přírodovědě). K tomuto „pročištění“ v článku nedošlo. - Autoři sestavili žebříček na základě zjednodušeného a zároveň nejužšího možného pojetí. V jedné z databází vědeckých článků vyhledali ke každému jménu záznamy o publikovaných článcích a podívali se, kolikrát byly tyto články citovány. Vytvořili seznam podle počtu citací těchto článků publikovaných v tzv. impaktovaných časopisech. Nic víc. Autoři přitom měli možnost sáhnout „hned vedle“ a využít jinou databázi, kterou ISI Web of Science nabízí, a tou je databáze citací (Cited reference search). Ta zobrazuje všechny citace dohledatelné v časopisech této databáze. Mezi odkazy jsou tedy také citace odborných knih nebo textů publikovaných nikoli jen v „elitním světě“ impaktovaných periodik, odkazy na vědecké přednášky aj. Zpráva o vlivu autora na kolegy je u této databáze přesnější. Abych byl srozumitelnější, uvedu příklad: Jestliže někomu napomohla k sepsání vědeckého článku kniha například Pavla Říčana a cituje ji, pak tuto citaci databáze zobrazí. Preiss a kol. ovšem přisoudili P. Říčanovi pouze 45 citací, zatímco z citační databáze by to bylo 155. Podobně autoři poškodili obraz o práci Jana Vymětala, Stanislava Kratochvíla a mnoha dalších. Autoři tvrdí, že „citovanost je znakem, že se o dílo kolegové odborníci zajímají“. Přírodovědci již před lety formulovali námitky vůči citačním žebříčkům. Například: - Když se kolegové Abrahám a Brahmán domluví, že si navzájem budou citovat své práce, ať už to bude nebo nebude relevantní, vzájemně si pomohou na citační výsluní. - Citováni bývají i diletanti, od nichž se chtějí seriózní autoři distancovat; např.: „Cecil (2010) zcela pomýleně a bez důkazů informoval o údajném vlivu…“ - Cecil se tím objeví v citačních žebříčcích. Citace tedy není automaticky ukazatelem váženého vlivu na komunitu vědců. Dopad a vliv naší práce a zájem o ni v komunitě odborníků rozhodně není možné zúžit tak, jak to udělali Preiss a kol. Nelze ho zúžit ani na výše zmíněnou citační databázi. Pokud se máme skutečně dopátrat toho, jaký dopad mají texty předních psychologů v Čechách, musíme zahrnout citace také v časopisech neelitních, citace ve sbornících z významných konferencí a kongresů apod. Např. Google nabízí službu Scholar (http://scholar. google.cz). I ta má své nevýhody: vynoří se v ní např. citace v internetově zveřejněných bakalářských nebo diplomových pracích. I tady je potřeba „data čistit“. Zbyněk Vybíral, redakčně kráceno