Mužů se to netýká?

Jen mizivě malé procento psychicky nemocných mužů dostává diagnózu „hysterická porucha osobnosti“ nebo je spojováno s hysterickým chováním. Příčina je nepochybně v tom, že dříve byli lékaři téměř výlučně muži. Říci muži, že je hysterický, to je, jako bychom mu sdělovali, že není muž. A když něco takového řekne muž muži, vystavuje se nebezpečí, že mu druhý řekne totéž. Hysterie reprezentovala a dodnes reprezentuje též hrozivé stránky, nevědomě přisuzované ženám. Ženy byly považovány za nevypočitatelné, slabé, náladové, potměšilé a neobjektivní. Proto neměly být připouštěny k důležitým úřadům a úkolům. Samozřejmě i muži prožívají útlak a reagují hysterickými symptomy. Na prvním místě zde musíme uvést příklad příliš těsné vazby na matku, která se neustále panovačně tlačí do života a od níž se člověk nedokáže odpoutat. Do tohoto obrazu zapadá i dominantní otec s extrémním očekáváním vůči synovi. Většinou prožívá dítě obojí: rozmazlující a zároveň připoutávající matku i náročného a dominantního otce. Symptomy pak můžeme chápat jako nepřímý protest proti útlaku. Hysterický muž si nepřipadá schopný bránit se přímo. Musí to tedy dělat pomocí symptomů. Strach z odmítnutí je i u hysterických mužů veliký a má své kořeny v dětství… Typicky hysterické chování se někdy jasně projevuje u homosexuálních mužů – vyumělkovaná, naléhavá řeč, fixace na povrchní věci, tendence k teatrálnímu postoji, sexualizace komunikace. Ale to ještě zdaleka netvoří mužskou hysterii. Francouzský psychoanalytik Israel to formuloval takto: „... hysteričtí muži jsou poschovávaní. A to v nejlepších úkrytech, jaké u lékařů existují, totiž pod jinými diagnózami.“ Hysterické symptomy se u mužů projevují stejným způsobem jako u žen, jen s méně variacemi. Jde o návaly mdloby, nevolnost, bolesti hlavy, třesavku, ochrnutí, pocit hluchoty, oněmění, poruchy smyslových orgánů (neschopnost cítit chuť nebo vůni, vidět, slyšet nebo vnímat pokožkou). Stejně jako hysterická žena je i hysterický muž fixován na svůj zevnějšek. Chce se líbit. Chce se líbit všem, chce, aby ho všichni milovali. Žije v neustálých obavách o to, jak působí na ostatní. Jeho náročnost vůči sobě je nemalá. Výsledkem jsou silné pochybnosti o sobě samém, pocity méněcennosti a komplexy, které nezbytně vznikají, jestliže je člověk perfekcionista, protože pak samozřejmě nikdy není dost dobrý. Také muž si připadá nedostatečně rozumný, krásný, úspěšný atd. Také hysterický muž chce vždycky všechno. Proto má potíže s rozhodováním. Rozhodnout se pro něco často znamená rozhodnout se proti něčemu jinému. Jenže co kdyby to druhé bylo přece jen lepší? A tak by si hysterik nejraději nechával vždy pootevřená zadní vrátka. Platí to i při volbě partnerky – žena druhého se mu zdá vždycky lepší. Stává se mu, že sedí na dvou i více židlích zároveň, když má vztah s několika ženami najednou. Nespokojenost je u něj trvalým stavem, kterého není snadné se zbavit. Životní pouť těchto lidí bývá dlážděna neúspěchy, navzdory jejich vlohám. Nedostává se jim důslednosti, průraznosti a soustředění na to, co je podstatné. Mají o sobě neustálé pochybnosti, jsou liknaví a neschopní jasně se rozhodnout pro jednu cestu a jeden cíl, a proto jsou neúspěšní. Mají slabě vyvinutou sebedůvěru, která dalšími neúspěchy ještě slábne. Opět zde můžeme pozorovat začarovaný kruh. Nedostane-li se postiženému péče, dostává se do deprese, do hysterické deprese… Když se zabýváme mužskou hysterií, ukazuje se, že se v podstatě příliš neliší od její ženské formy. Největší rozdíl je snad v tom, že muž dovede hysterii lépe skrývat. Ženy koneckonců přece jen mívají spíše hysterickou strukturu osobnosti, zatímco muži spíše narcistickou. Ukázka z knihy: Hysterie – Strach z odmítnutí (vychází v nakladatelství Portál)

Placená zóna

Heinz-Peter Röhr