Brouk v hlavě aneb Parazitární bludy

Paní učitelka, jež pobývala na přijímacím oddělení naší psychiatrické léčebny, byla velmi pořádná, čisťounká, protože se neustále myla a kdykoli měla možnost, tak se sprchovala. Jako většina pacientek, také ona byla přesvědčena, že u nás je omylem. Užívala si spokojeně prvních měsíců důchodu, když náhle začalo její trápení. V bytě se jí objevil nějaký hmyz, který ji v noci obtěžoval a nenechal ji vyspat. Byli to maličtí broučci, lezli jí po kůži a to děsně svědilo. Zašla proto za hygieniky, kteří ihned poslali dva pracovníky provést desinsekci jejího bytu. Asi tři neděle byl klid a pak vše začalo nanovo. Okresní hygienik, její bývalý žák, vysvětlil důrazně svým podřízeným, že není možné ošetřit jen jeden byt a ponechat ostatní zahmyzené, a ti proto poslušně vysmradili celý čtyřpatrový dům. Také její třetí návštěva měla za následek zásah desinsektorů; přispěla k tomu i skutečnost, že v té době se objevily ve školách obzvláště otužilé vši, které přežívaly i v nízkých teplotách okolo 12 oC, což do té doby nebylo popsáno. Počtvrté ale už neuspěla. Zašla proto za svým kožním lékařem, kterému přinesla v krabičce od zápalek vše, co na své kůži v noci „pochytala“. A protože pan doktor ani pod mikroskopem nenašel nic než odrolené šupinky kůže, usoudil, že paní učitelka nemá v bytě parazity, ale že má – trefně lidově řečeno – brouky v hlavě, a poslal ji k nám.

Placená zóna

Radkin Honzák