Dá se předvídat chování davu?

Co vlastně ovlivňuje chování jednotlivců v davu? Je možné s dostatečnou přesností předpovědět, jak se bude vyvíjet situace během velkých davových shromáždění, kam a jak rychle se budou lidé pohybovat? Tragické následky nedávných masových akcí, jako byla pouť do Mekky v roce 2006 nebo loňská Love Parade v německém Duisburgu, znovu ukázaly, že umět předvídat by mělo cenu zlata. Dosavadní modely dynamiky davu se zakládaly hlavně na analogii s fyzikálně-chemickými systémy. Chování chodce se popisovalo jako kombinace sil, které ho přitahují k jeho cíli, a sil, které ho odpuzují od ostatních chodců a překážek. Tyto modely se ale těžko kalibrují a realitu odrážejí jen nedokonale. Vědci z CNRS a École Polytechnique Fédérale v Curychu šli jinou cestou. Svůj model založili na jednoduchém předpokladu, že chodci se snaží jednoduše vidět co nejlépe kolem sebe a zároveň zpomalují či zrychlují tak, aby si udrželi bezpečnou vzdálenost od nejbližší překážky. Podle digitálních simulací tato dvě jednoduchá pravidla stačí k modelování různých jevů, jako je vytvoření dvou proudů lidí v opačných směrech nebo vznik nového fenoménu, tzv. akordeonového efektu. To je pohyb vpřed, střídající se s periodami, kdy se dav nehýbe. Když se překročí mezní hustota chodců v davu, mohou vzniknout spontánně velké kolektivní pohyby. Tato tzv. „turbulence“ nastala v Mekkce v roce 2006 a charakterizuje dynamiku davu v nebezpečné situaci, kdy jsou chodci zahlceni chaotickými pohyby.

Placená zóna