O pravdě, lásce a duši

S odchodem Václava Havla se ve sdělovacích prostředcích objevila řada pozoruhodných výroků, vzpomínek a postřehů jeho nejbližších přátel a spolupracovníků. Z některých jsme měli možnost dozvědět se víc také o Havlovi - člověku. Například Ladislav Špaček, bývalý Havlův tiskový mluvčí, který jej provázel jedenáct let, o něm řekl: „Václav Havel byl ten typ, u kterého jeho duše ovládala tělo. Takže kdykoli se cítil duševně dobře, tak i tělo najednou bylo povzbuzeno. Ale naopak, jestliže někdy byl v lehké depresi, tak se to projevilo v nejrůznějších nemocech a zdravotních potížích. Nicméně tahle depresivní podzimní a zimní doba, ta mu neprospívala nikdy.“ 

A vzpomíná také na jeho vlastnosti jako šéfa: „On byl šéf, o kterém se nikomu ani nezdá. Nikdy nedokázal člověku nic vytknout. Když jsem já nebo někdo z jeho nejbližších spolupracovníků něco pokazil, tak jeho nejprudší reakce byla, že chodil po místnosti a tiše si pro sebe brumlal:,Tohle se nemělo stát, tohle se nemělo stát.‘ A to bylo všechno, “ tvrdí Špaček. „Nikdy jsme nezažili, že by se dokázal opravdu rozzlobit. Možná tehdy, když po operaci musel přestat kouřit, tak měl nějaký čas trochu napjatější nervy, ale to se potom upravilo.“

„Taková ta laskavost jeho duše, vstřícnost vůči všem lidem kolem sebe, jeho neutuchající smysl pro humor, to dokázalo vytvářet z toho úředního prostoru, jakým byla kancelář prezidenta republiky, tak příjemné a přátelské prostředí, že všichni lidé chodili do práce ne kvůli penězům, ale především kvůli Václavu Havlovi. To byl ten nejsilnější motiv, kvůli kterému jsme zůstávali ve státní správě.“ I další blízcí spolupracovníci hovoří o velké síle psychiky v chronicky nemocném těle. „Já si ho vybavuji především jako člověka neuvěřitelné síly. Když některá jednání trvala nekonečné hodiny, všichni byli vyčerpáni, zdálo se, že jeho zdroje energie nejsou z tohoto světa,“ doplňuje Ladislav Špaček. 

„Byl to člověk, který uměl velmi přesně formulovat to, co je nezbytné k tomu, abychom se ve světě pohybovali důstojně, pravdivě, srozumitelně a abychom dosáhli těch cílů, které si stanovujeme,“ vzpomíná vedoucí kanceláře Luboš Dobrovský. Režisér a scénárista Petr Jančárek vzpomíná na Havlova setkání s Dalajlamou. „To vždycky byly schůzky plné humoru, velmi uvolněné atmosféry, protože to byli dva mužové velmi specifického přístupu ke světu. Tam se to nesčítalo, ale násobilo. Bylo opravdu okouzlující a úžasné být ve společnosti těchto dvou pánů,“ říká Jančárek.

Dalajlama se s Václavem Havlem setkal v Praze týden před jeho smrtí. „Viděl jsem zesláblého člověka, který silou ducha a vůle je na světě o mnoho let déle, než měl. Viděl jsem ho jen naštvaného na jeho vlastní tělesnou schránku. Hlava totiž jela dál, ale tělo nikoli,“ uzavírá dokumentarista Petr Jančárek.