Ekologické stavby: šetření proti zdravému rozumu

Když řekneme „ekologická“ architektura, tak pravděpodobně , budeme mít na mysli dvě úplně rozdílné záležitosti - bud stavbu, která bude svými organickými tvary připomínat přírodu, anebo nějaký druh nízkoenergetického či pasivního domu, který ve většině případů bude vypadat jako obvyklý pravoúhlý dům, ale bude obsahovat všechny možné solární panely či tepelná čerpadla. Řekl bych, že v obou případech bude výsledek nepřirozený, a tudíž „antiekologický“. Nejprve k úsporným domům, které do budoucnosti představují pravděpodobně jedinou možnost, jak stavět. Energetická budoucnost je pochmurná, energie sice jen tak nedojde, ale bude stále dražší a hůře dostupná. Můžeme na to reagovat buď využitím alternativních zdrojů v kombinaci s úsporami, anebo zmenšováním rozměrů či počtu místností. Ve středoevropském prostoru jsme si navykli na míru svobody, jakou v USA či jiných evropských státech neznají. Kolega žijící ve Švýcarsku mi líčil, jak z místností navíc musí platit zvláštní daně, které jsou menší, když v místnosti není žádný nábytek. Pro mnoho Švýcarů je proto lidsky i ekonomicky přirozené nechat doma žít své děti i dlouho poté, co dosáhly dospělosti. U nás bychom tuto jednoduchou cestu, jak ušetřit energii, razantně odmítli jako relikt socialistického plánování. „Ekologie“ domu je ve švýcarském případě založena na sociální ekologii, nikoliv na architektuře. V českém prostředí (ale rovněž polském, maďarském, ruském) si tak na samém počátku pravděpodobně klademe nesprávnou otázku: Jak mít co největší užitnou plochu a spotřebovávat přitom co nejméně energie? Působí to velice šetrným environmentálním dojmem a člověk, který takto uvažuje, je považován za osvíceného a prozíravého investora. Ale ve skutečnosti se dá začít u nalezení sociálního modelu nebo u definice osobní svobody a ptát se, jak si důstojně vystačit s rozumně malou plochou. Domnívám se, že po možném krachu či inflačním znehodnocení části penzijních fondů, při pokračujícím genderovém trendu budování si kariéry ve středním věku a rostoucím množství starých lidí či z prosté nutnosti se velice snadno můžeme vracet k modelu třígeneračního bytu či domu, takže ve výsledku dojde k úsporám energie i v nevyhovujících domech.