ŘEŠÍME už jen pseudoproblémy

* Před časem jste vydal knihu „Muž jako evoluční inovace?“. Jak hodnotíte postavení muže ve 21. století? Není tak trochu mezi dvěma mlýnskými kameny? Kdy se po něm na jedné straně (stále ještě) chce, aby byl tím správným chlapem a ochráncem rodiny, a na druhé straně má být empatický, vlídný a občas si zaplakat?

Ono není od věci si občas zaplakat, to je strašně psychohygienická záležitost. Ale pravda je, že ty věci nejdou úplně dohromady. On ten muž, o kterého bylo možné se opřít, býval zároveň tvrďák, jenž bojoval ve válkách, nebral si servítky a rodinu taky uměl velmi nevybíravým způsobem srovnat. Ten ideál, který je krajně něžný a empatický a zároveň pevný jako skála, je pouze v hollywoodských filmech. Je to asi tak, jako kdybychom šlechtili krávu, která má zároveň vysokou dojivost a dobře skáče přes překážky… V jednom živém organismu se úplně protichůdné vlastnosti kombinovat nedají.

* Ono také žijeme v nejmírumilovnějších dobách v dějinách, takže těch možností, kde by mohl muž dokázat svou sílu a odhodlání, moc není.

Ano, a také velkou technizací boje došlo k tomu, že nejmasovějšími vrahy jsou piloti, což bývají lidé velmi kultivovaní, kteří by normálně mouše neublížili. Ale jeli to třeba, sypou bomby… Ono to začalo už pěstním klínem. Člověk má obecně dost silné zábrany zabít někoho holýma rukama. Zabít pomocí pěstí, popřípadě zubů, to dokáže opravdu jen málokdo. S palicí v ruce je to snazší a s bezpilotním prostředkem ještě snazší.

* Vy jste v knížce „Muž jako evoluční inovace?“ zmiňoval i to, jakou roli hraje šikana…

Ano, šikana se spontánně objevuje i ve společnosti, která je do té míry odnásilněna jako ta naše. Objevuje se jako takový temný ostrov v moři společenské něžnosti. Ještě tak v roce 1910 mlátili rodiče děti, děti sebe navzájem, kočí tloukli koně, důstojníci vojáky, mistři učedníky… A to bylo Rakousko – právní stát. Ta společnost byla nesrovnatelně drsnější, než je dnes. Šikana není nic civilizacetvorného, ale není to nic patologického. Jsou samozřejmě případy malých sadistů, kteří jdou za všechny meze, ale jinak jde o jev, který se vždycky vyskytoval a jen nyní ho společnost hodlá zcela vymýtit. Společnost se k lidem a zvířatům neobyčejně zhumanizovala. Ale když říkám ke zvířatům, tak tím samozřejmě myslím pejska Broka doma, ne krávu ve velkochovu. Ta si užije své…

* Někdo by skoro mohl sarkasticky říct, že žijeme v pejskokracii…