Kaspar Hauser: odkaz tajemného následníka trůnu

Jednoho dne v roce 1828 se v ulicích Norimberka objevil podivný mladík. Přihrblá postava, nejistá chůze, neodpovídal na otázky, uměl se jen podepsat: Kaspar Hauser. Měl u sebe anonymní dopis o tom, že jej před 16 lety coby kojence na svém prahu našel jakýsi nemajetný člověk, který ho vychoval. To byla i na romantickou dobu první poloviny 19. století poněkud silná káva, a tak začalo vyšetřování. Zjistilo, že chlapec byl držen jen v malé tmavé místnosti, kam mu jeho „opatrovník“ dával jídlo, patrně chléb a vodu, protože cokoli jiného Kaspar zpočátku odmítal. Brzy se objevily spekulace, že jde o potomka a dědice významného šlechtického rodu, který byl vyměněn za jiného, lehce neduživého kojence, jenž zanedlouho zemřel, takže velkovévodský trůn byl volný pro potomky z nejbližší příbuzenské linie. (Vzhledem k tomu, že šlo o rod v německé historii významný, je kauza Kaspara Hausera stále živá. Historik Richard Händl ve svém blogu na webových stránkách Reflexu podrobně líčí dva pokusy o rozbor DNA, poslední v roce 2002 pracoval se vzorky potu z Kasparovy čepice, který byl porovnáván se vzorky DNA přímých ženských potomků Stephanie de Beauharnais, předpokládané Kasparovy matky. Jednoznačně průkazné však nejsou a panují i pochyby o regulérnosti dodaných vzorků - není prý vyloučeno, že rod, který stále ovládá rozsáhlá panství, rozhodně netouží po tom, aby se prokázalo, že se moci ujal podvodem.) Z psychologického hlediska je případ tajemného nalezence zajímavý minimálně ze dvou důvodů.