se Krátkodobá terapie

Krátkodobá psychoterapie se zaměřuje na zvládnutí vnitřního psychického konfliktu, negativních pocitů vůči vlastní osobě nebo maladaptivních vzorců chování ve vztahu k druhým lidem, a to v průběhu omezeného, předem daného a dohodnutého počtu sezení, zpravidla 10 až 20, nebo časového období, zpravidla od jednoho do tří měsíců. K tomu využívá nejrůznější terapeutické techniky a může probíhat individuálně nebo skupinově. Za krátkodobou lze považovat také terapii krizovou neboli emergentní, která bývá chápána jako mezičlánek mezi psychoterapií v pravém slova smyslu a krizovou intervencí. Jde o akutní, naléhavou psychoterapii poskytovanou co nejrychleji lidem, kteří prožili těžkou traumatizující událost a jsou ve stavu akutní úzkosti, paniky či šoku nebo mají sebevražedné myšlenky. Krátkodobá (psycho)dynamická terapie je soubor časově omezených sezení, jež se aktivně zabývají otázkami času jako nástroje povzbuzení terapeutické změny. Cílem je přivést klienta k získání vhledu jako hlavního zdroje, který mu umožňuje zdravě fungovat. Využívají se principy psychoanalytické terapie, kognitivněbehaviorální terapie, případně také hypnoterapie nebo neurolingvistického programování. Také terapie zaměřená na řešení, o níž byla řeč v prázdninovém pokračování našeho seriálu, je považována za psychoterapii krátkodobou. Krátkodobá je z pochopitelných důvodů také tzv. terapie na zkoušku, což je plánovaný proces dočasné psychoterapie, který probíhá před uzavřením dohody o zahájení terapie dlouhodobější. Jejím cílem je zjistit, jestli je klient na terapeutický proces připravený nebo jestli je pro něj daná terapie vhodná a samozřejmě také jestli si s terapeutem „sednou“. Krátkodobá terapie je jistě racionálním a mnohdy nezbytným řešením pro uspěchanou dobu s omezenými zdroji. Jejími odpůrci bývají psychoanalyticky zaměření psychoterapeuti. Přesto se uplatňuje i analytická terapie jako krátkodobá metoda užívající psychoanalytické zásady, s menší hloubkou analýzy a při nižším počtu sezení, než vyžaduje klasická psychoanalýza. Velkým oponentem krátkodobé terapie je psychiatr Irvin D. Yalom, jehož názor na tento trend nechybí snad v žádné z jeho knih. Citujeme: „Nabízet rady a inspiraci příští generaci psychoterapeutů je dnes nesmírně problematické, když je náš obor v takové krizi. Ekonomikou hnaný systém zdravotní péče diktuje radikální změny psychologické léčby a psychoterapie se teď musí zefektivňovat, což především znamená, že má být nenákladná, a tedy nezbytně krátkodobá, povrchní a málo obsažná. Dělá mi starosti, kde příští generace úspěšných psychoterapeutů získají výcvik. Nebude to ve výcvikových programech v podobě stáží. Psychiseznamte atrie od psychoterapie prakticky upouští. Mladí psychiatři jsou nuceni specializovat se na psychofarmakologii, protože pojišťovny dnes proplácejí psychoterapii pouze tehdy, jestliže ji poskytli terapeuti s nízkými honoráři (jinými slovy s minimálním výcvikem). Zdá se být jisté, že dnešní generace klinických psychiatrů, schopných jak dynamické psychoterapie, tak farmakologické léčby, se stala ohroženým druhem. Nedá mi to, abych neuvedl ještě jednu zlomyslnost. Mám silné tušení, že praktici „empiricky potvrzené terapie“, kteří potřebují osobní psychoterapeutickou pomoc, nevyhledávají krátkodobou kognitivně-behaviorální terapii, ale raději se obracejí na terapeuty s důkladným výcvikem, zkušené, dynamické, prosté příruček.“ (Chvála psychoterapie, Portál 2003.) „Alice byla mou pacientkou velmi dlouho. Jak dlouho? Přidržte se něčeho, všichni z vás mladších čtenářů zvyklých na současný model krátkodobé terapie. Chodila ke mně přes třicet let!“ (Pohled do slunce, Portál 2008.) Tolik na závěr seriálu moudrá slova z druhé strany velké louže.