MÁM PANICKOU HRŮZU Z TELEFONOVÁNÍ

* Mám-li před sebou číslo na úřad, do práce, ale i na příbuzné, musím se skutečně velmi dlouho odhodlávat, někdy i celé hodiny, a neustále zvažuji alternativy spojení. Začnu být nervózní a mé pocity jsou podobné těm z čekárny u zubaře či před zkouškou. Přitom přímý kontakt s dotyčnými mi problém nedělá vůbec. Můžete mi poradit, jak tuto „fobii“ eliminovat? Lucie

Dobrý den, paní Lucie, děkuji za dotaz, už jen to, že jste našla odvahu formulovat své omezení jako problém a poslat otázku, je dle mého názoru první krok k řešení vašich obtíží.

Škoda že jste nenapsala více o sobě, proto začnu trochu obecněji. Potíže s telefonováním jsou v poslední době poměrně častou obtíží, se kterou se setkávám.

Tento problém je jako jiné specifické fobie často hlubší povahy. Většinou se rozvíjí během dětství a dospívání, a není-li řešen, přetrvává obvykle celý život a výrazněji se projeví, pokud se ocitneme v náročnější situaci.

Tak jako u jiných neuróz ani zde není jednoznačná příčina vzniku. Máme určité zděděné dispozice, často dále formované v dětství, zvláště v souvislosti s neideálně naučenými pocitovými reakcemi v emočně zátěžových stavech. Ty se vlivem náročných životních situací mohou aktivovat a projevit jako sociální fobie.

Ze strachu, že selžeme, nesplníme očekávání v situaci, která nám emočně připomene podobnou zkušenost z minulosti, zpanikaříme, ačkoliv racionálně víme, že naše pocity jsou neadekvátní a „vlastně o nic nejde“.

Telefonování je jedním ze způsobů komunikace s okolím. Je to poměrně nový způsob, zapříčiněný technickým pokrokem, který má jistě mnoho pozitiv, komunikaci na jedné straně zjednodušuje, na straně druhé ji ale činí obtížnější, zvláště v éře telefonů mobilních. Při telefonické komunikaci je vyloučeno zrakové vnímání, které je pro člověka přirozené. Zrak je pro nás nejdůležitějším smyslem, jehož pomocí přijímáme až 80 % informací ze zevního prostředí.

Nekomunikujeme pouze slovně, právě zrakem vnímáme další komunikační prostředky protějšku – jeho výraz, mimiku, držení těla – a další způsoby neverbální komunikace a to nás činí jistějšími. Na řešení vašich potíží neexistuje většinou jednoduchá rada, která by pomohla. Najdete jich řadu, například psát si text před tím, než někomu zavoláte. Domluvit se, že okolí bude kontaktovat vás, změnit v případě možnosti způsob komunikace např. na e-mailovou korespondenci… Nejsou to špatné rady, pokud jsou naše potíže s telefonováním mírnějšího charakteru či se vyskytují velmi sporadicky. Pokud ale – a z vašeho dotazu to vyplývá – jsou dlouhodobé a působí vám velké psychické potíže, určitě bych doporučila kontaktovat psychoterapeuta a podrobně s ním zmapovat váš problém, životní příběh, dětství, vztahy k autoritám a hledat individuální cestu k jejich zmírnění. Někdy, pokud jsou stavy úzkosti výrazné, negativně zasahují i do osobního či pracovního života, či pokud nejste příznivcem psychoterapie, můžete navštívit i psychiatra, zkušenosti s užíváním antidepresiv v této indikaci jsou výborné. Někdy je vhodná kombinace obou výše zmíněných možností. Antidepresiva, jak se mnozí mylně domnívají, nejsou návyková a pomohou upravit hladinu neurotransmiterů a zmírnit úzkostné potíže, ačkoli příčinu potíží neumějí odstranit.

Ale jak jsem uvedla již výše, každý si musí najít s pomocí odborníků a dostupných způsobů svou vlastní cestu.

Zkuste najít odvahu a začít své potíže řešit. Je to náročné, bude vás to stát energii i čas, ale budete svobodnější a nebudete omezovaná svými stavy. Stojí to za to.


O autorovi| MUDr. Kateřina Gláslová, Ph. D., je předsedkyní České společnosti pro duševní zdraví, má dvacetiletou praxi v psychiatrii a psychoterapii.

MUDr. Kateřina Gláslová, Ph. D.