Pes, špek a net

Pes, špek a net, tři sloupy jejich životů, pokouším se krátce charakterizovat část dnešních mužů mezi 25-35 lety. Dávám si s kamarádkou pivo v hospůdce za rohem, kam se stahují mladí štamgasti z okolí, někteří přijíždějí zdaleka, mají tu druhý domov. Chodím sem vzácně, ale už dlouhá léta, některé pivaře znám od školských let. Mimoděk srovnávám právě pozorovanou hospodskou subkulturu s tou; dávno, dávno již tomu, neboť také já jsem svého času musela vychodit hospody.

Tehdejší a dnešní partu u stolu spojuje točené pivo, utopenci a tlačenka v nabídce. Dál už mě víc nenapadá. Rozdílů je ovšem habaděj. Nám bývalo v období hospodské docházky spíš kolem dvaceti, o pár let později jsme se už víc drželi doma a točili se kolem večerního koupání mimina a šli dřív na kutě, protože ráno se muselo do práce. Jenže tihle jsou skoro všichni svobodní, i ti, co se blíží čtyřicítce. Někteří jsou nezaměstnaní, jiní vykonávají  jen příležitostné práce. Bydlí u rodičů nebo mají něco pronajatého, vzácně s momentálním partnerem, téměř vždy bydlí se psem. Mužští se po stole roztahují s notebooky, jeden sleduje film, další dva si radí ohledně softwaru,                 kdosi hledá cosi na netu a vítězně oznamuje: tak už to mám! Ukaž? To si taky stáhnu! Mladých žen je tu k vidění málo, to bývalo i za nás. Řeší vztahy a radí si výhodné koupě, klasika. My chodily do hospody i kvůli klukům, přeci  jen je to úplně jiný, a tedy zajímavý živel, tyhle jsou vůči okolním mužům inertní a chlapi je už vůbec nevnímají. Nohy pod stolem narážejí na ležící psy, další hafani se potulují kolem páníčků. Překážejí, naštěstí po sobě vyjedou jen vzácně. Je ubalen špek a jde se ven zahulit. Za hodinku zas, mezitím je cosi vygooglováno a přijde další psisko s páníčkem na vodítku.                                                    

 Osamělých mladých je hodně, hospoda intimitu a rodinné radosti nenahradí, ale domov malinko simuluje. Stejné tváře, vídané už léta, stejné rituály. Po špeku se víc mlčí, kluci jsou zpomalení, jakoby zadumaní… Lifestylové  časopisy hlásají lži a polopravdy - že být single je trendy a vlastně výhodné, že tihle sebevědomí jedinci, ženy především, si mohou víc užívat, dopřát, cestovat, dělat kariéru… O kom to píšou? Kolik je v téhle generaci úspěšných, s pěknou kariérou? A ti, co jsou opravdu finančně za vodou - proč by zrovna oni měli žít osaměle? Modelky a kopálisti se berou ostošest, pak se zase rozvádějí a znovu hoch svatba, vždycky se dají ulovit ještě                            macatější silikony a ještě víc milionů na kontě. Děvče, domlouvám si, jen nemoralizovat, přesto se držet pravdy. Když nevím, tak se zeptám. Ne přes net, ale z očí do očí. Deny, proč ty se třeba neoženíš, nepořídíš si děti,  vždyť máš slušnou práci a koneckonců i nějaké bydlení… Není s kým, nejsem na tomhle trhu žádanej, kloní hlavu muž v Kristových letech. Ty, co chtějí hnízdit, kalkulujou, hledají chlapa, kterej má velký prachy, byt, auťák...                            

Hani, oslovuju krásku, které bylo před pár roky třicet, proč se nevdáš, proč si nedopřeješ dítě? Nejsou chlapi, smutně se usmívá. A když už se najde dobrej kluk, nechce děti. Prý je to opruz. Škoda že lifestylové časopisy nejásají, jak je in a trendy lechtat maličkou dlaň s říkánkou Vařila myšička kašičku. Podepisuje se na těch mladých - pomalu stárnoucích singláčích jen duch doby, nebo z málo známých příčin míříme kamsi do ztracena? Včera jsem potkala krásnou Hanku. Pusu od ucha k uchu, s těhotenským bříškem.  Dál dál, osamělci… milujte se a množte se.

O autorovi| Věra Nosková, Autorka je spisovatelka, propagátorka vědy a kritického myšlení.

Věra Nosková