Anketa

DANA HAMPLOVÁ, socioložka

Trestní stíhání osob nakažených HIV a praktikujících nechráněný sex bez vědomí svých partnerů není v evropském kontextu nijak výjimečné. Pokud někdo vědomě ohrožuje zdraví a životy druhých, je přirozené, že za své chování nese zodpovědnost, a to i trestněprávní. Podle mého názoru v tomto ohledu není příliš velkého rozdílu například mezi obecným ohrožením pod vlivem omamné látky nebo vědomým šířením smrtelného viru. Takže moje odpověď zní ne, takový postup není podle mě diskriminační ani kontraproduktivní.

SIMONA HOSKOVCOVÁ, psycholožka

Ve svém plném prohlášení podává německá organizace vysvětlení, proč je kritická k postupu českých úřadů. Moment, se kterým můžu souhlasit, je vlastní odpovědnost každého za rozhodnutí, zda se pustí do rizikového sexu, nebo ne. U přenosu HIV jde převážně o přenos touto cestou, a pokud nejde o znásilnění, tak si i ten druhý určuje, za jakých podmínek ke styku dojde - zda s ochranou, nebo bez ní. Média vybírají atraktivní témata a tak se spíše dozvíme o trestním oznámení kvůli šíření HIV. Ani nevím, jestli byl takto někdo popotahován za pohyb mezi zdravými lidmi s otevřenou tuberkulózou nebo černým kašlem. V těchto případech zdraví jedinci nemají moc možností nákazu kontrolovat.

DALIBOR ŠPOK, psycholog

Ochrana druhých lidí má v tomto případě jednoznačně přednost před ochranou informací o zdravotním stavu. S tím počítá i trestní zákoník, a to v případě chování úmyslného i nedbalostního. Podle mého chápání zazněla uvedená výhrada spíše proto, že jednoznačný důkaz provozování nechráněného sexu zde není, a dedukuje se tak pouze z přítomnosti jiné pohlavní choroby, která se u těchto nemocných v nedávné době objevila. I v tomto případě však podání trestního oznámení nevnímám jako problém - jedná se o závažnou věc. Trestní oznámení není odsouzení. Ctíme presumpci neviny a opak (tedy že se například tito lidé nemohli nakazit jiným způsobem než nechráněným pohlavním stykem) se teprve musí dokázat.