Vysmátej jak lečo

Skoro dvoumetrový muž, který se na celé kolo směje spolu s dalšími na trávníku, měl před sebou původně mnohem prozaičtější kariéru – byl technikem v jedné západočeské elektrárně. Práce ho ale nebavila, neinspirovala, a vlastně k ní ani neměl talent. Chtěl pracovat s lidmi. Z hnědouhelné výspy Čech se vydal do Prahy a vystudoval speciální pedagogiku a pak psychoterapii. Na rozdíl od mnoha jiných se do regionu vrátil. Na psychiatrickém oddělení nemocnice v Ostrově nad Ohří pracuje jako socioterapeut a „aktivizační pracovník“.

Vladimír Paleček se tu snaží probudit k životu někdy apatické či depresivní pacienty. Na tuhle práci se zjevně hodí, protože svým projevem kohokoli zaručeně aktivizuje – je 195 centimetrů vysoký, hubený a působí jako živel, který srší energií. „Chci prožívat tu vášeň, živost, přítomný okamžik,“ řekl mi v létě při natáčení své jógy smíchu v Karlových Varech. „Když žiju, tak žiju, a když se směju, tak se směju.“

Nešporovo dědictví

Na škole v Praze se setkal s přednáškami docenta Nešpora. Naprosto ho fascinovala jeho osobnost a výklad. Nešpor ukázal studentům relaxační techniky, které obsáhl snad za patnáct minut. Mluvil hlavně o závislostech a účincích jógy smíchu na organismus, tělo a mysl.

Podle Palečka jde o techniku, kdy se účastníci učí smát zcela bezdůvodně – podobně jako se bezdůvodně smějí třeba blázni nebo děti. Naše psychika nerozliší smích přirozený od nepřirozeného, což pro nás v ten okamžik znamená vítězství. Jóga smíchu je poměrně nová záležitost, o jejímž vzniku se traduje příběh – v roce 1996 se indický lékař Madan Kataria vydal s přáteli do parku, kde si vyprávěli vtipy. Po nějaké době ale zásoba vtipů došla, a tak se začali smát zcela bezdůvodně. Právě tak vznikla jóga smíchu.

V Palečkově pojetí jde o dynamickou, živelnou a fyzicky náročnou záležitost. Provádí se jednotlivé „smíchocviky“, které nesou názvy jako „lev“, dynamo“, „indický autobus“ nebo třeba „zamilovaný tantrik“. Kdo chce vidět, jak to vypadá, může si na YouTube zadat „Jóga smíchu v Karlových Varech“. Díky józe smíchu získávají účastníci nadhled nad některými traumatickými životními situacemi. Třeba na výpověď z práce – v běhu se dívají na papír s výpovědí a začnou se tomu nezvladatelně smát. Anebo hromadné „smíchocviky“, jako například „dřevo“ – cvičící se na sebe naskládají jako kusy dřeva a lektor se je snaží rozesmát a vyvolat prožitek kolektivního, nakažlivého smíchu. „Jde o kombinaci dětské hravosti, jógového dechu – pránajámy – a pohybu těla,“ vysvětluje Paleček. „Tím, že uvolníme čelisti a otevřeme ústa, zvýšíme kapacitu a objem plic, naše tělo pojme víc kyslíku a dostaneme tak víc energie.“


Placená zóna

Michal Černý