Svítíme osvíceně?

Co je špatného na našem přístupu ke světlu?

Skoro všechno. My jsme biologicky nastaveni na východ a západ slunce, střídání světla a tmy. Ale elektřina to vše změnila. Navíc si neuvědomujeme, že není světlo jako světlo. Sluneční světlo obsahuje různé spektrální barvy v různých částech dne v ideálním poměru. To umělé zdroje světla obvykle nemají, protože jsme celý den pod jedním světlem. A odnáší to mimo jiné náš spánek, protože naše biologické hodiny jsou zvyklé miliony let na východ a západ slunce, pár set tisíc let na oheň, ale ani ne dvě stě let na elektřinu, která umožňuje nepřetržité osvětlení. Člověk je mimochodem jediný tvor na světě, který si dobrovolně odpírá spánek. A místo spánku kouká na televizi, do počítače nebo do mobilu.

Ty spektrální barvy, to je to takzvané modré, červené, zelení atd. světlo?

Ano, vezměte si začátek dne, když slunce vychází. Tak kdybyste proti slunci podrželi bílý papír, „á čtyřku“, tak bude oranžová. Za chvíli zbělá, tak hodinu po východu slunce. V poledne bude s nádechem do modra. Když to klesá níž, bude oranžová a těsně před západem bude krásně bronzová – proto chodí v podvečer fotit fotografové.   Takže světlo má během dne různé vlnové délky a my jsme k nim přiřadili různé barvy – modrou, zelenou, červenou…

A největší trápení je s tou modrou složkou?

Ona není sama o sobě nijak špatná. Ale té modré spektrální složky je ve slunečním světle maximum přes den. To znamenám, že my jí potřebujeme. Přes den. Na práci.   My jí potřebujeme, aby organismus dostal informaci, že je den.  Třeba u žárovky se nedá dobře pracovat ani učit, protože nemá modrou složku a tak nezapíná kognitivní výkon mozku. Takže přicházíme o zkrácené reakční časy, schopnost zapamatovat si, ukládat si do mozku, vyvolávat z paměti… Naopak večer je žárovka vhodná.