Nikde se neschovávám, nikam se necpu.

Celý případ vznikl, když v pobočce Raiffeisenbank přímo na Václavském náměstí v Praze vykázal pracovník ochranky kojící matku z banky. Matka případ popsala na sociálních sítích a následně ho převzala všechna média. Je těžké nebýt na straně matky, která prostě musí do banky a pracovník ostrahy jí nejenže nepomůže s kočárkem, ale ještě ji vykáže kvůli kojení ven. Banka se následně omluvila a vysvětlila, že člen ochranky klientku požádal o zahalení, nikoliv o opuštění pobočky. A že „pokud o podobné záležitosti od maminky víme a požádá nás o zajištění soukromí, není pro nás problém jí nabídnout adekvátní místo podle možností pobočky a s ohledem na ostatní klienty“. To trochu zavání korporátním newspeakem, protože možnosti banky jsou široký pojem. Můžou být a nemusí. V konečném důsledku je to na dobré vůli zaměstnanců (při dobré vůli se místo jistě najde, otázka je, zda ho matka chce – některé aktivní „kojičky“ prostě chtějí kojit tady a teď). Každopádně „sekuriťák“ asi zrovna neměl chuť spáchat svůj jeden dobrý skutek denně. Navíc tomu nešťastníkovi asi nikdo při zaučení nevysvětlil, že žijeme v době sociálních sítí, kdy stačí drobný přešlap a ejhle – celonárodní kauza je na stole. Ještě to mohl někdo natočit na mobil a bylo by to dokonalé… Takhle máme jen vyjádření matky a poněkud ploché vyjádření banky. Pracovník ochranky asi raději dělá, že neexistuje. Po letech totality, kdy se matkám tvrdilo, že stejné – či dokonce lepší – než kojení je krmení Sunarem a Feminarem, je obrovským pokrokem, že se kojení vrací jako přirozená a nejlepší cesta výživy dítěte, která má velký význam i pro vytváření nerušené rané emoční vazby s matkou. Znamená to samozřejmě i častější výskyt kojících matek na veřejnosti. V drtivé většině případů bez problémů. Co možná přijde někomu přespříliš, je jakési ostentativní kojení. Je přitom zajímavé, že debata o tom, zda tedy kojit vždy a za všech okolností, probíhá (především na sociálních sítích) skoro výlučně mezi ženami. A s překvapením jsem zjistil, že
občas natolik nevybíravým slovníkem, že to tady ani nelze přetisknout. Muži jako by se báli do toho vosího hnízda zbytečně šťouchat, celkem pochopitelně… takže jedny matky hájí kojení vždy a za všech okolností a druhé tvrdí: „Sama kojím, ale některé věci by se neměly přehánět. Je to osobní věc mezi matkou a dítětem. Ano, je to přirozené, ale to i spousta jiných věcí, a ty se na veřejnosti taky nedělají.“ Případem se ovšem začala zabývat Laktační liga, která se u nás věnuje bohulibé činnosti – propagaci kojení. S vervou až trochu zarážející zorganizovala protestní kojení v Raiffeisenbank. A to, že někomu vadí kojení na veřejnosti či dlouhodobé kojení, označila za „v podstatě nemoc, tzv. fobii z prsu, z kojení“. Nevím, snad to nebudou chtít nějak léčit… A snad zůstane u happeningu a nevezmou si příklad z názoru jedné rozhořčené diskutérky (zjevně s právnickým vzděláním): „Jednalo se o diskriminaci, tak bych kontaktovala neziskovky zabývající se diskriminací, zda nemají zájem o strategický případ, a klidně bych tam tu scénku zopakovala s nahrávacím zařízením nebo svědky.“ Nějak nejrozumnější mi přišla jedna matka v sáhodlouhé facebookové diskusi ve skupině Laktační ligy, která napsala: „Nikde se neschovávám, ale nikam se necpu.“