Namaluj, co cítíš

Nakreslete mi svou nemoc,“ tak nějak může znít žádost, kterou od poloviny osmdesátých let minulého století slyšelo už nesčetné množství pacientů. Cílem je zjistit, jak nemocní lidé prožívají a vnímají svou (tělesnou) chorobu. A je jedno, zda jde o děti nebo o dospělé.

Novozélandská psycholožka Elizabeth Broadbentová se svým týmem shromáždila 101 studií z 29 zemí, uskutečněných za posledních 60 let, které se věnovaly právě kresbám vlastní nemoci. „Mnoho odborných článků, zvlášť od roku 2003, dokládá vztah mezi obrázky a průběhem nemoci,“ říká tým. Například lidé, kteří kreslili svou nemoc v nápadně velkém rozměru, trpěli během uzdravování většími komplikacemi. Nápadné bylo, že děti, trpící kvůli obrně velmi silnými bolestmi, kreslily sebe sama jako nápadně malou postavu.

„Většina pacientů kladla do centra typ onemocnění,“ říkají vědci. Například lidé po infarktu často kreslili srdce s anatomickými podrobnostmi. Druhým nejčastějším motivem byly emoce, které v pacientech jejich nemoc vyvolala. Výrazně méně bylo obrázků znázorňujících příčinu nemoci a její chronologický průběh.

Broadbentová na základě analýzy mnoha starších i novějších studií považuje kreslení za hodnotnou intervenční strategii: „Kreslení může pomoci identifikovat problematické prožívání nemocí, odpovídajícím způsobem se mu lékařsky i psychologicky věnovat a tak podpořit úzdravu.“

DOI: 10.1080/17437199.2018.1558088

-red-