Nevěra není pro každého

Málokdo vstupuje do svazku s tím, že bude druhému nevěrný, a téměř nikdo s tím, že by měl druhému nevěru tolerovat. Jenže příležitost dělá zloděje a pro podvedené je to vždy zkušenost převážně velmi bolestná. Co prožívají ti, kteří sami podvádějí?

V dnešní době moderních technologií číhá příležitost na každém rohu. Dokonce i ve vaší vlastní ložnici. Když jeden z partnerů usne, ten druhý může vesele brouzdat po seznamkách a více či méně nezávazně chatovat s opačným pohlavím. O tom, jaké je odhalit nevěru partnera, toho byla napsáno již spousta. Nevěra způsobuje rány na duši, které se zacelují velmi dlouho a po kterých často zůstávají hluboké jizvy. Je tomu tak zejména ve vztazích, kde podváděný protějšek neměl důvod nevěru očekávat, kde nebyla jen logickým vyústěním dlouhodobých závažných neshod.

Co ale prožívají ti, kteří jsou nikoli v roli podváděného, nýbrž toho, kdo sám podvádí? Dá se věřit záletníkům (záletnicím), kteří tvrdí, že teprve s milenkou (milencem) dostal jejich život ten správný rozměr? Že života si je třeba užívat, dokud to jde, aby se v domově důchodců nemuselo vzpomínat jen na pracovní úspěchy?

Nevěrné partnery můžeme zjednodušeně rozdělit do tří kategorií. První tvoří ti, na jejichž žebříčku hodnot partnerský vztah a rodina zaujímají ty nejvyšší pozice. Respektování věrnosti považují za základní pravidlo svazku. Z tohoto důvodu nevěru nevyhledávají. Pokud k ní však dojde, díky svému pevnému charakteru a morálním zásadám si plně uvědomují vlastní selhání vůči partnerovi. Pronásledují je bolestné pocity vlastní viny, kterými velmi trpí (a to i tehdy, pokud se podvedený partner nic nedozví). V tomto případě platí dvojnásob, že nevěra není pro každého. Tito lidé by se nevěře měli vyhnout velkým obloukem, protože nakonec zpravidla zjistí, že jim za to nestála. Nevěra prostě není pro každého, někdy je na ni potřeba „kachní žaludek“.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Psychologie dnes nebo v online archivu.

Jarmila Rýdlová