Online archiv

Spoustu věcí v životě ovlivnit můžete, ale s některými věcmi nenaděláte vůbec nic. Jednou z nich je tělesná výška. K někomu osud nebyl štědrý a nadělil mu jí do vínku méně. Pokud se jedná o ženy, nic se neděje, vždyť co je malé, to je milé. Horší to je ale, pokud jde o muže. Oni totiž vůbec netouží být milí, oni chtějí být především mužní a vyžaduje to od nich i jejich okolí.

Zaručeně pravdivé historky známých, filmy a články v časopisech. Tam všude se dozvíme, že nový vztah je zárukou vášnivé erotiky a bouřlivého sexu. Nikdo samozřejmě netvrdí, že toto „hurá“ období bude trvat věčně, nicméně se má automaticky zato, že bude provázet alespoň počáteční fázi zamilovanosti. Jenže realita může být úplně jiná.

Je to tady zase. Po letech blahobytu připravila pandemie koronaviru opět řadu lidí o práci. Ztráta zaměstnání přitom patří na stupnici stresové zátěže k největším stresorům. Před ni se řadí jen ztráta partnera, rozpad manželství či závažné zdravotní problémy.

Málokdo vstupuje do svazku s tím, že bude druhému nevěrný, a téměř nikdo s tím, že by měl druhému nevěru tolerovat. Jenže příležitost dělá zloděje a pro podvedené je to vždy zkušenost převážně velmi bolestná. Co prožívají ti, kteří sami podvádějí?

„Klape to mezi námi asi jako v manželství po dvaceti letech,“ definovala Karla smutně kamarádce svůj vztah s manželem a s hrůzou si uvědomila, že jsou spolu už devatenáct let. „A to jsme se kdysi tak šíleně milovali, že jsme si pomalu četli myšlenky na dálku. Dneska je nám nejlíp, když se celý den nevidíme.“ – „Něco společného snad máte pořád, ne?“ – „Jo, hypotéku.“

Telefon začal větou, která nezněla slibně. „Lucko, musíme si promluvit.“ Lucka a Robert spolu byli celkem krátce, a v Lucce proto hrklo. „Udělala jsem něco špatně?“ Otázka pronesená temným tónem ale zněla: „Ty jsi v obýváku jedla rohlík?“ V tu chvíli se Lucce rozbřesklo. Její vysněný milý si totiž ve svém čerstvě zrekonstruovaném bytě zakládal na absolutním pořádku a právě pod křeslem, stylově umístěným vedle starožitné knihovny, nalezl několik drobků…

Už žádný otravný šéf, neschopní podřízení a věčné přesčasy na úkor rodiny. Založím si malou firmu a v ní zaměstnám svou rodinu. Budeme dělat, co nás bude bavit, pracovní doba bude pružná, budeme svými pány.

Centrum města v nočních hodinách. Máte v sobě pár piv či panáků a ani si nepovšimnete, že vám někdo odcizil peněženku nebo platební kartu i s mobilem. Pokud se to stane v pátek večer, mnohdy zaregistrujete ztrátu karty až při pondělním nákupu, kdy si průběh pátečního večera vybavujete jen velmi mlhavě. Zloděj má tedy tři dny na to, aby mohl vybírat peníze z nezablokované karty. PIN karty zjistí často právě ze souběžně odcizeného mobilu, do něhož si lidé PIN s oblibou ukládají. Zloděj ale nemá vyhráno. Nastupují policisté, kteří ovšem s pachateli nemají snadnou práci.

„Já ty muže snad nikdy nepochopím. A to i přesto, že s jedním z nich už dvacet let žiju,“ povzdechla si má kamarádka. A asi není ženy, kterou by alespoň občas nenapadla podobná myšlenka. Pokud ji napadá jen občas, pak je její vztah s partnerem blízký ideálu. Pokud ji však napadá nepřetržitě, pak někde bude patrně chyba. Možná právě v komunikaci…

Zoufale se vám nedostává energie. S hrůzou zjišťujete, že po prodělání virózy najednou nejste schopni naskočit do běžného režimu. Naopak, čím více se snažíte své tělo vybičovat alespoň k průměrnému výkonu, tím hůř vám je. Vaše snaha je dříve či později korunována dalším onemocněním. Od lékaře si odnášíte antibiotika, avšak ani po další léčbě nejste schopni se věnovat svým obvyklým aktivitám. Uběhlo půl roku a situace se nelepší. Spíše naopak.

Okamžik, kdy matka nebo otec poprvé zapomene, kdo vlastně jste, patří k těm nejhorším v životě. Už jste si zvykli na to, že si váš rodič nepamatuje nejen to, co se dělo včera, ale mnohdy ani to, co dělal před hodinou. Ale že se z jeho mysli vytratí desítky let společného života? Váš milovaný člověk je sice fyzicky stále přítomen, ale duchem vás již opustil. Odešel do světa, ve kterém neexistuje minulost ani budoucnost a jehož přítomnost je natolik podivná, že ji vy sami nejste téměř vůbec schopni pochopit. Natož vaše okolí. Ta nemoc se jmenuje demence.