Je to tady zase. Po letech blahobytu připravila pandemie koronaviru opět řadu lidí o práci. Ztráta zaměstnání přitom patří na stupnici stresové zátěže k největším stresorům. Před ni se řadí jen ztráta partnera, rozpad manželství či závažné zdravotní problémy.

Není se jistě čemu divit. Nemáte-li zrovna to štěstí, že patříte mezi bohaté rentiéry, pak je práce zpravidla jediným zdrojem vašich příjmů. V dnešní době se navíc zvyšuje počet lidí žijících samostatně (singles, ženy samoživitelky, rozvedení manželé), kteří jsou na svém platu přímo existenčně závislí na rozdíl od minulosti, kdy pod jednou střechou žily vícegenerační rodiny, kde se mnohdy náklady na bydlení a stravu „rozmělnily“ mezi více jedinců.


Práce ovšem není jen zdrojem příjmu, nýbrž také zajišťuje určitý společenský status. I když zdaleka ne každé zaměstnání je oceněno vysokou společenskou prestiží, zpravidla je vždy ceněno více než pozice nezaměstnaného. Dále zaměstnání přináší kontakty s lidmi a sdílení pracovních i životních zkušeností, přístup k informacím a technologiím (udržuje nás tedy docela slušně „v obraze“) a v neposlední řadě dává našemu životu řád (nedovolí nám proležet měsíc v posteli s pivem v jedné ruce a mobilem v druhé, čímž nás chrání před fyzickou i duševní degenerací).


Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Psychologie dnes nebo v online archivu.

Jarmila Rýdlová