Sloupek Milana Petráka: To přece nemůže být náš dres...

Tentokrát se netýkalo výsledků národní reprezentace, ale nových dresů. Český fotbalový svaz totiž provedl velkou dresovou revoluci. Místo obvyklých národních barev vyfasovali reprezentanti zářivě zelenou novinku. „Barva má připomínat lípu, tedy náš národní strom,“ vysvětlovali funkcionáři fotbalové asociace. Fanoušky tím spíše jen popudili. Převládl názor, že prvotní byl uzavřený obchod s firmou Puma a „lipové“ vysvětlení přišlo až dodatečně. Sportovní fanoušci budou jistě souhlasit s tím, že je nakonec vcelku jedno, v čem fotbalisté hrají, hlavně když budou vyhrávat. Co když ale existuje mezi podobou dresů a výsledky zápasů souvislost? Antropologové zaznamenali, že pokud se střetnou dva domorodci, větší šanci na vítězství má ten, u něhož se zrovna nachází podoba totemu. Připomínka totemu jako by zvyšovala bojovníkovu sílu a hbitost. Není náhodou, že ani starověké a středověké bitvy se neobešly bez standart či erbů. Před bitvou u Milvijského mostu nechal císař Konstantin Veliký namalovat na štíty vojáků začáteční písmena Kristova jména. Údajně ho k radikálnímu odklonu od pohanských symbolů přimělo zjevení zářícího kříže na obloze a sen, ve kterém k němu promlouval Kristus. Oproti svému protivníkovi Maxentiovi disponoval Konstantin jen polovinou vojáků. Přesto velmi rychle a snadno dokázal nepřátelskou armádu rozdrtit. Vraťme se od válčení zpět ke sportu. Tenista Radek Štěpánek se nikdy na delší dobu neprobojoval mezi nejužší tenisovou špičku. Po velkou část své kariéry se pohyboval kolem třicátého místa tenisového žebříčku. Mezi legendy se ovšem zařadil díky výsledkům v tenisové soutěži družstev, Davis Cupu. V národních barvách se Štěpánek dokázal vzchopit a dařilo se mu lépe, než když hrál jen sám za sebe. I díky němu získala Česká republika dva tituly za sebou. Psychika hraje ve sportu velkou roli. Fotbalisté mohou mít v zelených dresech problém vžít se do role reprezentantů svého národa. Kromě toho jim může výrazná barva připomínat, že fotbalová asociace si nejspíš lámala hlavu spíše s dodatečným zdůvodněním než se samotným výběrem dresů. Uvidíme, zda se nějaký efekt na psychiku hráčů ukáže. Na podzim se čeští fotbalisté dočkali aplausu za nečekané vítězství nad silnou Anglií. Hráli v domácích červenomodrých dresech. O něco později je čekala premiéra v zelené. Dopadla tristně – prohrou s nevýrazným Bulharskem (pro Bulhary to byla první výhra po řadě dvanácti prohraných či nerozhodných zápasů). Může jít o náhodu, dvě utkání jsou příliš málo, než aby bylo možné na jejich základě cokoli vyvozovat. Bude zajímavé sledovat, zda se vliv nechtěné zelené barvy projeví dlouhodobě, či zda si s ním dokáží fotbalisté poradit.