Online archiv

Kantor nemusí být zrovna komik, a přesto se v hodinách často zasměje. Nebo alespoň po vyučování, když už se s kamenným výrazem profesionála nechce bavit nad dětskými přebrebty či nad tím, že studenti často neuvažují o tom, co si zapisují a pak bezmyšlenkovitě memorují.

Kdo to dokáže, bude hoden Nobelovy ceny. Reformovat nereformovatelné je vskutku úkol pro génia. Pravda, reformátorů je plno. Nejvíc tradičně před volbami, kdy se reformy sice zaměňují za populistické sliby, ale pořád je to dokonalá příležitost pro zapomnětlivé voliče, jak znovu skočit na špek.

Osvícený Otec vlasti, nebo bezskrupulózní politik, neschopný rodič či antisemita? V jakém světle ukázat žákům Karla IV. v čase jeho blížícího se jubilea?

Elektronizace v našem školství utěšeně roste. Nedávno jsem četla, že tablety mají už i v mateřských školkách a moc si je pochvalují. Když jdeme na exkurzi do muzea, mnohde se snaží poskytovat dětem pracovní listy v tabletech, aby je vůbec nějak upoutali.

Soudě podle oficiálních statistik patří Češi k zápecníkům, kteří houfně necestují ani za prací, ani za vzděláním, rádi sedí doma a bojí se všech změn. Skutečnost je však odlišná. Minimálně za studiem se mladí lidé vydávají často a rádi. A mnohdy i velmi daleko.

Všechno má svůj vývoj - i žákovské referáty ve škole. Kdysi je děti po samostudiu přednášely zpaměti, poté je četly z poznámek, kterých docílily četbou encyklopedií, následně nosily referáty opsané z internetu, ještě později prostě jen vytištěné z internetu a nedávno se jeden můj žák postavil před tabuli s tím, že přečte příslušnou pasáž z Wikipedie rovnou z displeje svého mobilu, aby šetřil papír. O zamyšlení, zda má v dnešní digitální době ještě vůbec smysl dětem zadávat referáty, jsme požádali středoškolskou profesorku Jitku Neradovou i několik učitelů ze škol základních.