Naše diskuze se často mění ve vzájemné napadání a obviňování se. Je vůbec možné, aby člověk jasně vyjádřil to, co ho trápí, co potřebuje, aniž by zranil toho druhého?
RIZIKOVÉ EMOCE
Karel Nešpor, 11/2017
PORADNA
Ing. Jarmila Rýdlová, Ph. D., 11/2017
Ze všech stran slyším rady, že psychické problémy nemáme skrývat, ale naopak -nemáme se bát vyhledat odbornou pomoc. Tedy psychologa či psychiatra. Ale jak moc si tím zadělám na pozdější problémy? Co když budu chtít jednou pracovat u policie či armády? Nebo na pozici, kde je vyžadována bezpečnostní prověrka? Nebude to problém při řidičáku nebo zbrojním průkazu? I kdyby šlo o nějaký relativně drobný psychický problém, který se podařilo vyléčit stejně, jako se vyléčí třeba chřipka? Jak moc jsou informace o mých psychických problémech důvěrné? Kdo všechno k nim má přístup a kde všude mi to může potenciálně uškodit? Tadeáš
Když terapeut potřebuje terapeuta
Ing. Jarmila Rýdlová, Ph. D., 11/2017
Všichni občas zažíváme situace, kdy osud toho na naše bedra naloží tolik, že se pod vahou nákladu značně prohneme. Mladší dítě nastoupí do školky a jde z nemoci do nemoci. A ještě se o ně doma nezištně podělí, tudíž v práci nemocenská střídá paragraf. Starší dítě, doposud relativně bezproblémové, se promění v teenagera, s kterým mlátí puberta o zeď. A do toho vážně onemocní rodiče. Pak už stačí pověstná kapka, třeba v podobě menšího pracovního problému, a pohár naší psychiky zkrátka přeteče. Pokud si nejsme schopni pomoci vlastními silami, je namístě vyhledat odbornou pomoc, často v podobě psychoterapeuta. Co má ovšem dělat psychoterapeut, pokud se on sám ocitne v podobné situaci?
Raymond Moody v Praze
Veronika Nouzová, 11/2017
O smrti se často v naší kultuče hovoří jako o „posledním tabu“. Ztratili jsme původní rituály, spojené se smrtí, o smrti se nemluví, a když nedej bože někdo blízký zemře, vlastně ani nevíme, co říct a jak se k tomu postavit. Jako téma ale smrt přesto stále „táhne“. Alespoň podle masové účasti na přednáškách amerického psychologa Raymonda Moodyho během festivalu Evolution na pražském Výstavišti v Holešovicích.
Na newyorské Clarkson University byla provedena trojice výzkumů, jež sledovaly důležitost používání humoru ve stresových situacích. Ve všech byli účastníci požádáni, aby po určitou dobu pravidelně vyplňovali dotazníky zaměřené na míru prožívaného stresu, životní spokojenosti, sociální podpory a v neposlední řadě také využití humoru. Jednotlivé výzkumy se lišily v tom nejdůležitějším, tedy v samotných účastnících - jednou byli sledováni chronicky nemocní pacienti, podruhé vysokoškoláci a potřetí lidé spjatí s událostmi 11. září. Ti byli hodnoceni v několika měsících po známých útocích. Výsledky všech tří výzkumů dopadly velmi podobně: lidé, kteří během dne častěji používali humor, prožívali větší psychickou pohodu a nižší míru stresu. Takto fungoval především pozitivně laděný humor, tedy milý a neurážlivý, který potěší i vaše okolí. Takže až se budete příště nervovat, vzpomeňte si na sílu humoru a nebojte se zasmát či pobavit své blízké.
Výzkumníci pod vedením Davida Holtzmana v nové studii přišli na poměrně alarmující zjištění, že nízká kvalita a nedostatek spánku se v pozdějším věku mohou projevit obávanou Alzheimerovou chorobou. Tým amerických a nizozemských vědců sledoval sedmnáct lidí po dobu dvou týdnů. Jedné skupině byla kvalita spánku opakovaně zhoršována, například prostřednictvím zvuků a světla. Nikoho asi nepřekvapí, že tihle chudáci byli ráno mnohem unavenější než účastníci, jimž byl dopřán nerušený spánek. Dále však byli podrobeni měření tau proteinů a amyloid beta. To jsou dvě skupiny bílkovin, které se ukládají v mozku a bývají spojeny s neurodegenerativními onemocněními. Ukázalo se, že nekvalitní spánek k jejich ukládání skutečně přispíval. Nemusíme však panikařit, běžné výkyvy v množství či kvalitě spánku nikterak děsivé nejsou, problém však nastává u chronických poruch spánku, u nichž se rizikové bílkoviny hromadí výrazně více. Teď tedy víme o dalším nebezpečí, jež mohou problémy v oblasti spánku přinést.
NEZDRAVÁ TOUHA po zdraví
PhDr. Lenka Mynaříková, Ph. D., 11/2017
„Neustále myslím na jídlo a na to, abych jedla co nejkvalitnější bio potraviny. Bydlím na koleji a jím vždycky sama, protože okolo sebe nechci lidi, kteří jedí tepelně upravené jídlo. Neuvědomují si, že je to strašné, že si ničí zdraví!“ Naďa
Čím povzbudit unavenou mysl? Šálkem kávy? Energetickým nápojem? A co když pro nabuzení mozku sáhneme po něčem silnějším, například po lécích určených nemocným?
Znásilnil mě partner
Mojmír Sedláček, 11/2017
Domácí násilí, o kterém se nemluví