Online archiv

Katri Lipsonová, autorka románu Zmrzlinář, svůj příběh zasadila do Československa minulého století. Kniha působí jako skládanka, nemá jasný začátek ani konec a jednotlivá období – druhá světová válka až začátek 90. let – se prolínají. I tak se autorce podařilo vydat svědectví o době, kterou si mnozí nepamatujeme, ale přesto stále ovlivňuje naši současnost.

„Podstatou EMDR koučinku je rozpuštění bloků, které člověku nedovolují využít zdravý potenciál k růstu,“ říká psycholog, psychoterapeut a kouč Tomáš Nagy, který je u nás zatím jediný, kdo využívá metodu EMDR při koučování.

Vážné problémy nás mohou potkat v jakémkoli ročním období, přesto na jaře je psychika některých jedinců natolik rozkolísaná, že počet extrémních reakcí na zátěž v podobě sebevražd je vyšší než kdy jindy. Pocit, že situace je bezvýchodná a život ztrácí smysl, vede až k poruše pudu sebezáchovy. (V období vrcholícího jara a počátků léta se počty dobrovolných úmrtí postupně mírně snižují. Svůj význam může mít i dlouhý den a vyšší počet hodin slunečního svitu.) Sebevražda jako východisko z problémů (především partnerských) se objevuje po šestnáctém roce věku a výrazněji narůstá po šedesátce, kdy na člověka může negativně dolehnout odchod do důchodu spojený s pocitem vlastní neužitečnosti, ztráta sociálních kontaktů, zdravotní problémy. Počty dokonaných sebevražd jsou u mužů čtyřikrát vyšší než u žen, muži mají i více sebevražedných pokusů. Zdá se, že se obtížněji vyrovnávají s pocitem osamění, osobního selhání (např. při ztrátě práce nebo ve finančních těžkostech), s depresí (mnohdy nepřiznanou a neléčenou) či jinými duševními onemocněními, které vedou k více či méně úspěšným pokusům o ukončení života. Muži i ženy volí nejčastěji smrt oběšením, ženy na druhém místě sáhnou po lécích nebo si podřežou žíly na zápěstí, u mužů se na čelném místě objevuje použití střelné zbraně. Přitom už samotný fakt, že člověk má doma dostatečný počet prášků na spaní nebo funkční zbraň, zvyšuje riziko, že po nich ve chvíli těžké psychické krize sáhne.

Bouřlivý zájem, který web Módní peklo od začátku vyvolává, svědčí o tom, že to s naší lhostejností vůči módě není zas tak zlé. Někteří kritici tvrdí, že se sem lidé chodí hlavně s gustem vysmát nebohým „obětem“ (ani rozostřený obličej nezaručuje, že dotyčného nikdo nepozná) a ujistit se, že oni jsou na tom přece jen lépe. Přesto není sporu o tom, že blogerka Ada dělá něco velmi užitečného – vede čtenáře k tomu, aby o oblečení přemýšleli. Kromě drsných komentářů nabízí i konkrétní rady, návody a inspiraci.

Do divadla v teniskách a sportovním tričku. Ke zkoušce v kalhotách s rozkrokem u kolen. Na ples v tílku a elastické minisukni. To všechno je dnes nejen možné, ale dokonce běžné. Společenské normy jsou natolik rozvolněné, až se může zdát, že už vlastně ani neexistují.

VYZKOUŠEJTE!

Teplé slunečné dny každoročně odhalí pihy, pigmentové mapy a skvrny. Zároveň také přispívají k jejich vzniku.

Všichni jsme už mnohokrát pocítili, jaké to je, když je nám něčí dotek příjemný, když nás uklidní, vzruší, dojme nebo naštve, když nám přinese slast, nebo naopak odcizení a bolest. Dotek je neoddělitelně spjat s léčením těla i ducha způsobem, který přesahuje naše běžné chápání a reálné vnímání světa. Jako „dotekem kouzelné hůlky“ se pohlazením či jen uznalým nebo souhlasným poklepáním na rameno mění naše nálada, postoj, vnímání světa, nazírání na sebe sama i na „autora“ doteku. Význam doteků nacházíme i v symbolice jazyka: můžeme se „dotknout“ hvězd, můžeme ale také někoho zranit – hluboce se ho „dotknout“ v jeho nejniternější podstatě. Někdy stačí jen jemný, něžný dotek a otevírají se cesty k emocím a vztahům. Je to poselství, které k nám promlouvá svým vlastním komunikačním kódem… Pro většinu lidí je dotek jeden z prostředků komunikace, vnímají ho jako doprovodné sdělení, potvrzení či popření slovní promluvy. Existuje však skupina lidí, pro které je dotek základem, nezbytností pro pochopení a porozumění, přímou vazbou na dění kolem, cestou vnímání a prožívání světa, věcí a lidí. Hluchoslepí lidé jsou na doteku jako na formě komunikace přímo závislí. Hledají svou životní cestu tmou i tichem – kde nepomůže slovo, znak ani gesto, tam hraje svou klíčovou úlohu právě dotek.

Dotek. Základní lidská potřeba, důležitá součást v úspěšných partnerských vztazích a také tajemná zbraň při ovlivňování druhých. Prostřednictvím doteku jsme schopni vyjádřit i ty nejniternější emoce. A o co víc, mnohdy tak činíme zcela nevědomky…

Partneři, kteří se rozhodnou pro založení rodiny, obvykle přeceňují četnost pohlavních styků nebo určitou polohu při milování. Recept ke spolehlivému početí může být překvapivě docela jiný! Většina lidí žije v přesvědčení, že čím častěji mají pohlavní styk v plodném období ženy, tím je vyšší pravděpodobnost otěhotnění. Tak to bohužel nefunguje. Při častém pohlavním styku se totiž nestačí dotvořit nové spermie, které by byly schopné vajíčko ženy oplodnit. Spermiím trvá více než 2 měsíce, než kompletně dozrají. Aby byly v ejakulátu více koncentrované a oplodněníschopné, je ideální mít pohlavní styk v plodném období ženy buď ob den, nebo až ob dva dny. Životaschopné spermie v těle ženy vydrží několik dnů a na dozrání vajíčka dovedou vyčkat. Není tedy nutné trefi t se přesně do ovulace. S touto informací však pracuje jen minimum párů, mnohé se naopak zbytečně stresují, že „nestihli přesný termín“, nebo se nutí k „milování na povel“.

Seriál o typických povahových rysech a o tom, jak s dotyčnými vyjít

Timothy Gallwey patří k zakladatelům koučinku. Začínal jako tenisový a golfový trenér, zajímaly ho faktory, které ovlivňují sportovní výkon. Stal se průkopníkem psychologických výzkumů na tomto poli a objevitelem unikátní metody vnitřní hry (inner game), která skvěle funguje nejen ve sportu, ale i v byznyse nebo při zvládání každodenního stresu.