Online archiv

Prakticky neustále o něčem přemýšlíme. Řešíme problémy, spřádáme plány, snažíme se pochopit svět kolem sebe. Kdy a kde se tato lidská schopnost vzala? A co o ní vůbec víme?Myšlení dětí je již od raného věku rozvíjeno hrou.

Na sklonku loňského roku evropští poslanci vůbec poprvé za posledních šest let podpořili písemnou deklaraci, která se týká dětí a jejich práv. Loni bylo předloženo celkem 83 prohlášení, ale jen čtyři z nich byla akceptována,včetně deklarace o dětských tísňových linkách.Písemné prohlášení o dětských tísňových linkách předložila na půdě Evropského parlamentu poslankyně Lissy Grönerová v říjnu 2005. Tato deklarace vznikla na základě zdokumentování 123 tisíc telefonních volání za rok 2003,týkajících se zneužívání a násilí páchaného na nezletilých v Evropě. Práce krizových linek byla vyhodnocena velmi kladně. Deklarace doporučuje, aby Evropská unie podporovala dětské tísňové linky jako zásadní součást systémuochrany dětí, aby byl jejich význam uznán Evropskou komisí a vládami členských států a aby dětské tísňové linky v EU měly společné bezplatné telefonní číslo.Úkol přesvědčit evropské poslance, aby tento dokument podepsali, na sebe vzala ve spolupráci s národními tísňovými linkami organizace Child Helpline International (CHI), jež sdružuje 72 tísňových linek na světě a působí ve30 evropských zemích. Partnerem Child Helpline International pro české země se stalo Sdružení Linka bezpečí, které je členem CHI a provozuje největší dětskou bezplatnou krizovou linku 800 155 555. Díky spojené aktivitěpracovníků dětských krizových linek ve všech zemích a také pochopení europoslanců získala tato"dětská deklarace"nutnou nadpoloviční podporu již dva týdny před vypršením termínu, dokdy mohla být podpořena."Oslovili jsme všechny české europoslance, aby svým podpisem pod deklaraci podpořili také Linku bezpečí, která ročně pomůže z tísně desítkám tisíc českých dětí,"uvedl ředitel Sdružení Linka bezpečí Tomáš Květák.Poté co deklarace úspěšně prošla parlamentem, bude projednávána Evropskou komisí, která ji může závazně přijmout."To by znamenalo, že vlády členských zemí budou muset dětské tísňové linky podporovat. V případě Linkybezpečí dosahují náklady na provoz telefonních linek ročně cca 4 miliony Kč, takže podpora státu by byla velice žádoucí. Kdyby se podařilo zavést společné bezplatné číslo v celé Evropě, znamenalo by to nemalou výhodu provšechny děti, které se dostanou do tísně nejen v Čechách, ale také ve světě, ve kterém mizí hranice mezi národy, státy, kontinenty, ale narůstají hranice mezi lidmi, a to i těmi nejbližšími,"míní Tomáš Květák.Od roku 1999 bylo na půdě Evropského parlamentu prezentováno celkem 214 písem ných prohlášení, ale jen 11 z nich bylo úspěšně přijato. Bohužel ani jedno prohlášení se netýkalo dětí."Jsme samozřejmě velmi hrdi, žeevropské tísňové linky uspěly a povedlo se jim konečně obrátit pozornost Evropské unie na dětské záležitosti,"zdůraznila výkonná ředitelka CHI Jeroo Billimoriová.

C hcete-li svým dětem pomoci lépe řešit rozumové úlohy, naučte je, aby se při přemýšlení dívaly do dálky. Tak lze zjednodušeně shrnout závěry nové studie britských vědců, která byla publikována začátkem letošního roku v časopiseBritish Journal of Developmental Psychology.Fiona Phelpsová se svými spolupracovníky ze Stirling University vybrala 20 pětiletých dětí a zaznamenávala jejich chování během experimentu na video. V jeho průběhu měly děti za úkol řešit verbální a aritmetické úlohyrůzné obtížnosti (např."Co je to dalekohled?"). Testování probíhalo individuálně jedním examinátorem, který seděl naproti dítěte v konstantní vzdálenosti 45 cm. Polovina zkoumaných dětí dostala instrukci, aby seběhem přemýšlení nad odpovědí dívala mimo examinátora (do dálky), druhá polovina podobnou instrukci nedostala a sloužila jako kontrolní skupina.Ukázalo se, že děti instruované dívat se mimo examinátora tak skutečně během přemýšlení činily častěji než děti z kontrolní skupiny (52,5 % času versus 34,7 % času). Tento rozdíl byl nejvýraznější u náročnějších otázek,naopak minimální rozdíl byl zjištěn u jednoduchých numerických úkolů. Rozhodující však bylo, že děti instruované dívat se mimo examinátora odpovídaly častěji správně (72,5 % odpovědí) než kontrolní skupina (55,9 % odpovědí)."Pohledová averze"(gaze aversion) je běžný jev, který nám pomáhá při řešení kognitivních úloh - pokud se nad něčím zamýšlíme, máme často tendenci zahledět se mimo předmět našich úvah (např. když se při zamyšleníodvrátíme od knihy či monitoru a zadíváme se do dálky). Autoři aktuální studie tvrdí, že pokud jsou pětileté děti schopny snadno se naučit tuto techniku používat, může to podpořit jejich kognitivní výkonnost.Ve druhém experimentu se zjistilo, že pětileté děti na konci prvního ročníku základní školy používají"pohledovou averzi"spontánně častěji než děti v pololetí první třídy a ty zase častěji než děti na začátkuprvní třídy. Otázkou zůstává, zda k těmto změnám dochází přirozeně v důsledku vývoje, anebo zda jde o důsledek působení školy.

Mnoho mladých lidí dnes začíná považovat za samozřejmost, že během studia či po jeho ukončení navštíví zahraničí, aby získalo nové zkušenosti a zdokonalilo se v cizím jazyce. Z vlastních cest jsme si přinesly zážitky, žestudijní pobyt v zahraničí a také návrat a adaptace zpět na mateřskou vlast je fenomén velice zajímavý - v mnohém obtížný a emočně velmi bohatý. Na základě těchto poznatků jsme zrealizovaly výzkum týkající se této problematiky.Na studijní pobyt v zahraničí jsou stanovena mnohá očekávání, a to jak ze strany školy, která studenta vysílá, tak ze strany studenta samotného. Student se setká se spoustou neočekávaných situací, které je nucen řešit; jevystavován náročným momentům, které nejsou v životě doma běžné a které musí nějakým způsobem zpracovat. Nemá vytvořenou síť sociálních kontaktů, na kterou je zvyklý a může se na ni spolehnout - je nucen spolehnout se sám nasebe a vytvořit si síť novou. Ocitá se v kultuře, která má jiné zvyky, potkává se se studenty z různých zemí, kteří mají mnohdy odlišnou mentalitu. Je nucen mluvit jazykem, který ve většině případů neovládá na takové úrovni,aby se bez problémů v každé situaci dohodl.Za cíl výzkumu jsme si proto vytýčily oblast komunikace - zajímalo nás, zda zahraniční studijní pobyt má vliv na otevřenost člověka, frekvenci navazování kontaktů s ostatními; dále nás zajímaly změny v rodinných vztazíchstudentů, jejich zájmech, hodnotách, postojích, readaptace po návratu zpět.Dotazník, který jsme za účelem zmapování výše uvedených okruhů vytvořily, byl rozeslán e-mailem všem studentům Univerzity Karlovy, kteří v roce 2004 absolvovali jednosemestrální či dvousemestrální studijní pobyt vzahraničí. Z 890 osob dotazník vyplnilo 419 (47 %).Z výpovědí studentů je patrné, že nejvíce se tento pobyt projevil na struktuře mezilidských vztahů - studenti uváděli, že si jich nyní více váží. Mnohá nová přátelství byla navázána, studenti zároveň intenzivněji udržujísvé příbuzenské i přátelské domácí vztahy. Doceňují hodnotu přátelství a rodiny a po návratu věnují více svého volného času právě jim - 51 % respondentů uvádí zvýšení počtu přátel, u čtvrtiny dotazovaných se zlepšily vztahy s rodinou.Studenti se již tolik neobávají komunikovat s cizími lidmi a navazovat kontakty. Jejich sebevědomí se zvýšilo, 55 % dotázaných označuje svůj způsob komunikace po návratu za otevřenější. Zahraniční pobyt změnil hodnotovýsystém u 35 % studentů. Častěji změnu hodnot uváděly ženy (39 %) než muži (29 %). V oblasti zájmů studenti vcelku pochopitelně často uváděli zvýšený zájem o tu zemi, v níž přechodně pobývali. Pětina respondentů změnila svézájmy či koníčky.Třicet sedm procent respondentů uvedlo, že adaptace při návratu byla horší než adaptace po příjezdu do nového prostředí. To může být ovlivněno tím, že studenti přijíždějí do nového prostředí s vědomím, že je to jen naomezenou dobu, a dále existuje v tomto novém prostředí spousta podnětů a nových situací. Po návratu zpět je třeba opět se zařadit do pro mnohé jedince stereotypního života a navázat znovu na předešlé vztahy s okolím.Větší vliv měl pobyt na studenty mladší (narozené po roce 1980) - například změnu okruhu přátel uvádějí mladší studenti o 7 % častěji než jejich starší kolegové, o 6 % zlepšení ve vztazích s rodinou. Mladí též o 8 %častěji zmiňují zlepšení svého vztahu k Česku.Zajímavým zjištěním je, že vztah k České republice se u srovnatelného počtu dotazovaných zhoršil, jako zlepšil (37 % respondentů uvedlo první, 33 % druhou možnost). Nelze však říci, že by se polarita změny dala vysvětlittím, v které zemi studenti byli. Vztah k Česku se změnil spíše v tom smyslu, že došlo k porovnávání české kultury, ekonomické a sociální situace, mentality obyvatel. V některých případech se tím pozitivně ovlivnil i postojstudentů k České republice.

Podle nového amerického výzkumu platí, že budoucí školní úspěšnost dětí lze lépe než z inteligenčního kvocientu předvídat z jejich disciplinovanosti a vnitřní kázně. Ta je podle autorů studie"královskou cestou"kakademickému úspěchu.V rámci prvního výzkumu vybrali Angela Duckworthová a Martin Seligman z University of Pennsylvania na začátku školního roku 140 dětí v průměrném věku 13 let. Na podzim vyplnily děti, jejich rodiče a učitelé dotazníkyzaměřené na vnitřní kázeň dětí. Položky dotazníku se týkaly například dodržování pravidel a norem, impulzivního jednání či trpělivosti. S odstupem sedmi měsíců pak výzkumníci analyzovali školní úspěšnost dětí, která zahrnovalanejen známkování, ale například i úspěšnost v přijímacích zkouškách na střední školy. Výsledky ukázaly, že míra sebekázně velmi silně predikuje pozdější úspěšnost dětí.Druhého výzkumu se účastnilo 164 dětí (v průměrném věku 13 let). Design byl obdobný jako v předchozím případě, avšak při podzimním šetření zahrnoval také testování inteligence (IQ). Opět byla zjištěna významná korelacehodnocené sebekázně a školních výsledků, překvapivým zjištěním však bylo, že ve srovnání s IQ byla tato predikční schopnost přibližně dvojnásobná. Autoři z tohoto závěru vyvozují, že mnoha inteligentním dětem by k lepšímškolním výsledkům pomohl trénink sebeovládání a vnitřní disciplíny. Studie byla uveřejněna v nejnovějším vydání časopisu Psychological Science.

V prosincovém čísle časopisu Psychologie dnes jsem si se zájmem přečetla podrobnou recenzi Dany Fajmonové na novou českou úpravu Amthauerova I-S-T, jejíž autorce děkuji za příznivé a objektivní hodnocení. Souhlasím i s některýmijejími výhradami, týkajícími se české normalizace. Ráda bych však upozornila na to, že pražské Testcentrum překonalo problematické tradice přebírání zahraničních testových norem a vydání nových testů je založeno na českémstandardizačním vzorku. Standardizační vzorek 746 osob je sice věkově nevyvážený, ale podle mého názoru to není na závadu, protože test bude zřejmě využíván především k diagnostice adolescentů a mladých dospělých. U staršíchosob může být i tak úspěšně aplikován ve výběrech a při výzkumu. Česká standardizace - na rozdíl od německého originálu - navíc umožňuje převod hrubých skórů na standardní i v jednotlivých subtestech základního modulu(doplňování vět, analogie, zobecňování atd.). Při přípravě aktualizované verze I-S-T jsem ocenila především její psychometrické kvality a vyvážené zastoupení úloh určených ke zjišťování verbálního, matematického a názornéhomyšlení. Všem uživatelům nového inventáře přeji hodně zdaru.

Slovenská autorka Dana Podracká je české čtenářské obci málo známá. A to je škoda. Třeba proto by případným zájemcům mohl uniknout pozoruhodný diptych, který pod názvy Zielpunkt a Paní Cogito letos vydalo bratislavskénakladatelství SOFA (Bratislava 2005, 204 s., 219 s.).První kniha s názvem Zielpunkt, je uvedena podtitulem: Mýtus o věrnosti. Čtenář pak může v třinácti esejích sledovat autorčino hledání"pochopení tvořivé hlubiny člověka, který se ocitl sám se svou vizí světa, sám sesvým utrpením a odvahou, aby vyslal do společenství zprávu o bytí, které je také jeho součástí". Jinými slovy, jedná se o zamýšlení nad smyslem lidské existence v současné době, a to s důrazem na jazyk jako prostředekvzájemného dorozumění, nebo také nedorozumění. Není náhodné, že název knihy koreluje s esejem Jazyk zielpunkt."Dvojitá morálka nám dovoluje používat jazyk jako minci, na které je rub a líc. Nejčastěji se používá lícovástrany jazyka, stejně, jako se kabát nosí z lícové strany..."a dále je tematizován právě charakter jazyka"z rubu". S obvyklými prostředky jazyka běžně vystačíme, ale pro chápání a sdělování"nových objevův sobě samém, na oné bílé mapě Ducha"nikoliv. Ostatně pojmu zielpunkt je možné porozumět jako cílovému bodu,"jako jazyku novoty". který sice není zcela nový, ale který Dana Podracká obohacuje o rozměr"existence takových událostí, zkušeností a obrazů, které pramení z nitra osobnosti", a který jednotlivce přesahuje. V dalších esejích pak dominuje snaha uchopit své bytí i okolní svět práce ve svébytném jazycezielpunkt. Mimořádně zdařilé propojování vlastních myšlenek s těmi, které vyslovili další autoři, nejen z oborů filozofie, psychologie, ale také mytologie a výtvarného umění.Stejný způsob pojetí zvoleného tématu najdeme i v druhé knize sedmnácti esejů, tedy v Paní Cogito. Dana Podracká je vzdělaná žena a neudivuje, že ji zaujal osud ženy v současném světě, který popisuje v eseji, který dalcelé druhé knize název. Činí to ovšem až poté, co čtenáře seznámí s osudy žen v historizujících a mytických souvislostech. Všechny tyto eseje nepochybně zaujmou každého, kdo se zamýšlí nad osudem ženy 21. století, nad paníCogito,"která je ženou s vizí a která překročila kulturní provincialismus". Nemusejí to ovšem být jen ti, kdo teď bádají v módním stylu genderových studií.Dana Podracká je erudicí psycholožka. Je autorkou několika básnických sbírek a celé řady knih pro děti. Je nositelkou mnoha literárních cen. Knihy Dany Podracké, které jsem měla možnost přečíst, vynikají krásou slovenskéhojazyka a osobitým literárním stylem. Autorka se vyznává z toho, že musí psát,"protože hledá matrici vlastního bytí, myslící vzorec ze slov, který by se hodil na více životů a pomohl jim zorientovat se v sobě i vesvětě". Hledání vlastního smyslu života je pro každého těžké a je dobré se poučit, jak to v atomizovaném a složitém moderním světě dělá i někdo jiný, konkrétně třeba Dana Podracká.

Pavel ŘíčanPraha, Portál 2005. 285 s.

Peter Fonagy, Mary TargetPraha, Portál 2005. 398 s.

Urážky, hrdost, fyzické odloučení a konečná rezignace časem způsobí, že partneři po rozchodu začnou žít svůj vlastní život. Partneři se rozhlížejí po okolí po dalších možnostech. Bývalý vztah však není mrtvý.Princip dvojitého filtru: Jedna a ta samá vlastnost, která byla na začátku nutnou podmínkou pro vznik vztahu, se postupem času stává nepřekonatelnou překážkou, která ho v konečném důsledku rozbije.

Během minulého roku jsem navštívila Čečensko, jehož obyvatelé zažívají od rozpadu Sovětského svazu těžké, nestabilní a pro psychiku náročné období. Pokusím se přiblížit, jak probíhala psychosociální intervence západní organizacev praxi.Obrázek 2

Dotazník NEO-PI-R patří ve světovém měřítku k nejvýznamnějším metodám diagnostiky osobnosti dospělých. Vychází z teorie"Big five"a je nyní k dispozici také v české verzi.Příklad vyhodnocení profilu