Online archiv

Albert Ellis, Catharine MacLarenPraha, Portál 2005. 136 s.Po dvou překladech tematicky zaměřených prací Alberta Ellise vychází nyní česky i celkový přehled jeho psychoterapeutického přístupu. S Catharine MacLarenovou v něm znovu zpracoval teoretická východiska a praktická vodítka své -nyní už v podruhé prodlouženém názvu - racionálně-emotivně-behaviorální terapie (REBT). Ta má již po několik desetiletí své místo mezi osvědčenými a stále rozvíjenými psychoterapeutickými směry a stala se základní inspirací pronovější kognitivní a kognitivně-behaviorální školy.V porovnání s někdejší základní monografií Reason and emotion in psychotherapy z roku 1962 (revidované vydání 1994) je toto podání podstatně stručnější, přehlednější, a tím i čtivější. Svým otevřeně popularizujícím stylempřitom neztrácí na přesnosti a reprezentativnosti, i když zájemci o důkladnější instruktáž v základech racionálně-emotivní práce s různými druhy problémů a pacientů nezbytně sáhnou alespoň po citovaném podstatně obsažnějším apodrobnějším pojednání. Nový text odráží kontinuitu a průběžně obohacování REBT od původní ,racionální psychoterapie' po současné eklekticky a integrativně vystupující pojetí. Filozofickým východiskem je však stále rozumnostčlověka, určující i povahu jeho citového prožívání a praktického chování.S tradiční slabinou své argumentace - zda a proč snad terapeut ví lépe než klient, jaké rozumové hodnocení je pro klienta právě ono rozumné - se zde autoři vyrovnávají přihlášením filozofie REBT k umírněnémukonstruktivismu:"Možná, že existuje nějaká nesporná, objektivní realita ... sama o sobě, ale ... nemáme žádnou absolutní jistotu..."Prakticky pak vymezují racionální jako takové, co v terapii"pomáhá dostatvíce toho, co klient chce, a méně toho, co nechce", a to ve vyváženosti ohledů na jeho individuální zájmy a na zájmy druhých lidí. Ellis je i zde věren svému mravnímu společenskému relativismu a poznávací skepsi vůčiobecně platným pravdám a hodnotám:"Můžeme dospět ke shodě, jaké cíle a záměry zvolit, ale nikdy nebude panovat absolutní shoda v tom, které z nich jsou lepší a které horší."Po praktické stránce podávají autoři soustavný, i když s krajní stručností zpracovaný přehled technik typicky užívaných v REBT. Mnohočetným propojením svého přístupu s jinými psychoterapeutickými směry a metodami stavíREBT do postavení eklekticky integrativní terapie, ovšem s důrazem na prioritu myšlení při vzniku duševních poruch i při jejich léčbě.Recenzovaný text pokládám za výborný ucelený úvod a dobrou praktickou příručku k racionálně-emotivně-behaviorálnímu psychoterapeutickému myšlení a praxi. Podrobnější seznámení s možnostmi užití tohoto přístupu u rozdílnýchdruhů problémů, klientů a situací si nesporně vyžádá studium dalších pramenů, k nimž vedou další odkazy přímo v textu a pak v závěrečném soupisu specializovanější racionálně terapeutické literatury.

Milan NakonečnýAcademia, Praha 2004. 318 s.S recenzovaným titulem se na trh dostává další z dlouhé řady prací renomovaného autora Milana Nakonečného. Pro každého, kdo chce přemýšlet o světě, o životě i o sobě samém, předkládá nejzajímavější témata psychologie. Seznalostí předchozích děl jsem očekávala variaci toho, co již vyšlo, ale byla jsem příjemně překvapena novým a neotřelým uspořádáním témat. Struktura knihy není opřena o obvyklé kategorie, ale ubírá se cestou, jakou bychom seasi ubírali prostřednictvím otázek a odpovědí v rozhovoru o psychologii. Zájemcům o psychologii předkládá témata s odkazy na poslední trendy a výzkumy převážně z německy mluvící oblasti, což jsou zajímavé informace i pro psychology.První část knihy pojednává o tom, co je psychologie a jaké jsou její přínosy pro život. Věnuje se chování a prožívání člověka. Vymezuje vědeckou - empirickou psychologii a aplikované obory. Zabývá se též lidskouadaptabilitou a psychologickým pojetím ,dobrého života'. Další pomyslný okruh předkládá otázku lidské psýché na pomezí psychologie a dalších oborů. První na řadě je samozřejmě filozofické a náboženské hledisko. To je vyváženokapitolou o biologických základech člověka, která nás seznámí především s pohledem sociobiologickým a etologickým. Zajímavě je zde zařazena kapitola o archetypech. Etologii a jungovskou psychologii lze v jistém smyslu chápatjako dvě stránky téže mince (citováno podle A. Stevense). Celek doplňuje okruh kapitol věnujících se kulturním vlivům v lidské psychice.Po uvedení psychologických otázek do širšího kontextu jsou další kapitoly věnovány tématům obecné psychologie (například učení, paměť, myšlení, emoce). U těchto témat jsou zdůrazněné evolucionistické teorie. Na výklad ozákladních pojmech navazuje přehled psychologie osobnosti. Ze širokého spektra otázek vybírá autor zdařile několik dominantních témat. Po úvodu o genezi, struktuře a dynamické funkci jáství nás seznamuje se zajímavým pojmem,sebejá' coby českým ekvivalentem anglického self. Se zvláštním zřetelem k teorii ,Velké pětky' se autor věnuje vlastnostem osobnosti. Dále zpracovává téma inteligence, emocionality, charakteru, vědomí a vnitřní dynamikyosobnosti. V knize nechybí ani přehled psychologických směrů, poměrně široký poznámkový aparát, vybraná literatura (s anotacemi knih), jmenný a věcný rejstřík - jde tedy o publikaci, s níž lze dobře pracovat.Kniha poskytuje zajímavé čtení o psychologii, kde jsou reprezentovány mnohé moderní trendy. Uvádí psychologii do kontextu dalších věd, což umožňuje čtenáři uvažovat v širších souvislostech. Je dobře, že název knihyobsahuje slova,téměř pro každého'. Je patrné, že text je pojat s ohledem na širší čtenářské publikum. Přesto klade na čtenáře poměrně vysoké nároky a vyžaduje čtenářovu ochotu přemýšlet. Jistě bude zajímavá právě pro odborníkyz oborů, jako jsou filozofie, kulturologie, sociologie a další, které se s psychologií setkávají.

Einstein: rozježený génius bez ponožek, shovívavý symbol čirého intelektu, hlava ve víru rovnic a spirálovitých galaxií, kulturní ikona. Logo: E=mc2. Vědec, mudrc, lidumil, neurčitý pacifista, mizerný manžel, nedbalý otec. A to,co z něj zbylo teď, zlomky mozku v nádobě.

Nový školní předmět filozofie pro děti podněcuje schopnost systematického uvažování, kritického myšlení, verbálního vyjadřování i naslouchání druhým.Dosavadní zkušenosti ukazují, že filozofie pro děti je velmi poutavým předmětem.

Spolu s rozvojem integračního a inkluzivního úsilí a snahy o začlenění lidí s mentální retardací do běžné společnosti roste také nutnost hledání vhodných způsobů, jak k lidem s mentální retardací přistupovat.V současné době se můžeme setkat se třemi základními modely mentální retardace - modelem limitačním, modelem popisným a modelem ekologickým.

Působí relaxačně a ozdravně, dokáže však zlepšit i naše kognitivní funkce, inspiruje nás. A kdo to vlastně je? No přece příroda.Výzkumy i všední lidská zkušenost ukazují, že kontakt s přírodou člověka uklidňuje i stimuluje. Proto se jedná o ideální prostředí pro odpočinek.

Mateřské mléko je to nejlepší, co může dítě dostat, a málokterá matka by s tímto tvrzením polemizovala. Ne všechny matky ale kojit chtějí nebo mohou. Jak se cítí v atmosféře propagandy kojení jako jediného plnohodnotného způsobuvýživy kojenců?

Vše může začínat nenápadně a pozvolna, konec však bývá i tragický. Domácí násilí je zdaleka nejčastější formou násilí, o níž se však příliš nemluví. Obětem se snaží pomoci například DONA linka.

Duly pomáhají ženám před porodem, v jeho průběhu i v období šestinedělí. Studie ukazují jejich přínos pro čerstvou matku, otce i jejich dítě. Naše veřejnost i odborníci však o nich mnoho nevědí.Otec je u porodu v současnosti téměř samozřejmostí. Přesto může dula pomoci.

"Zajíc se lišce vysmál,"říká pohádka. Ale vysmál se skutečně zajíc lišce? Nebo to byl člověk s vlastnostmi zajíce, který se vysmál lišákovi z vedlejšího paneláku?

Srovnání po deseti letechVýzkum ukázal, že dnešní čeští žáci jsou na konci základní školy individualističtější, kritičtější a více zaměření na prosazení sebe sama. Vztahy k druhým, jakož i dodržování norem a pravidel pro ně naopak ztrácí na důležitosti.Pro české žáky je stále velmi důležité ovládnout cizí jazyky, ostatní předměty jsou po deseti letech uváděny výrazně méně.

České školství se mění, a to i školství speciální. Nový školský zákon a nový vzdělávací systém by měl podpořit možnost integrace tělesně i duševně postižených mezi zdravé děti. Zákon a reálný život jsou ovšem dvě rozdílné věci.Postižené děti jsou stejně tvořivé a emočně založené jako děti zdravé. Pokud dostanou prostor a čas, dokážou druhé děti ve třídě svojí bezprostředností obohatit.