Online archiv

StručněVyšší primáti (kotulové a malpy) mají radši symetrické obrazce a obrazce, kde se jednotlivé elementy opakují v pravidelných odstupech, než obrazce uspořádané nepravidelně. Vyplynulo to z výsledků studie, která byla uveřejněna vprvním letošním čísle časopisu Journal of Experimental Psychology: Animal Behavioral Processes. Podle hlavního autora studie, Jamese Andersona z University of Stirling ve Skotsku, svědčí výsledky pro to, že lidské estetickécítění má pravděpodobně dávné evoluční kořeny a že je podmíněno geneticky.Anderson se svými spolupracovníky prováděl experimenty na šesti malpách a sedmi kotulech. Každému z těchto vyšších primátů byly vždy prezentovány současně dvě karty - jedna vždy obsahovala pravidelně či symetrickyuspořádané prvky, druhá z karet obsahovala stejné prvky uspořádané náhodně (asymetricky). Všechna pokusná zvířata měla při prezentaci tendenci preferovat (označením) pravidelně uspořádanou kartu. U některých zvířat byla tatopreference 100%.Tyto výsledky, společně s poznatky o tom, že i lidští kojenci upřednostňují pohled na symetrické obrazce, naznačují, že estetický cit je pravděpodobně zakotven geneticky. Vzhledem k tomu, že během fylogeneze se předkovéprimátů užitých při experimentu oddělili od větve předků člověka před 36 miliony lety, preferování symetrie a pravidelnosti je pravděpodobně starší, než vědci předpokládali.

StručněVariace v genu chuťových receptorů jsou příčinou různé chuťové citlivosti u lidí a rozdílných preferencí v tom, co různých lidem chutná. K tomuto závěru došli vědci z Monell Chemical Senses Center ve Filadelfii. Kromě genů má nachuťové preference vliv také věk a kultura, v níž člověk žije. V průběhu života získávají tyto negenetické vlivy na významu a časem převládnou nad faktory genetickými. Tato zjištění - publikovaná nedávno v časopise Pediatrics -mohou být vysvětlením toho, proč některé děti výrazně preferují sladké chuti a proč se chuťové preference mění v průběhu života jedince. Hlavní autorka studie, Julie Mennella, poukazuje na to, že chuťový smysl významněovlivňuje to, co děti jedí. Jedí to, co jim chutná. Je rovněž známo, že mnoho dětí nemá rádo např. hořkou chuť, což ovlivňuje konzumaci některých druhů zeleniny. To může vést k omezenému příjmu některých důležitých látek.

Odpověď na tuto otázku je nasnadě. Tolik, kolik je potenciálních klientů. Jistěže každý má nějaké IQ, jenže zapomínáme někdy na to, že je to jeho IQ osobité. Dá se bez nadsázky říci, že neexistují dvě totožná IQ, každé jeodstíněno a identické.Vycházejme z předpokladu, že tento Sternův konstrukt či znak nemá v dynamice osobnosti jen racionální jádro, ale že je v živé interakci s emocemi a postoji. Můžeme mít IQ přísně diskurzivní, ale i nepřesné, shovívavé kzákonům logiky, anebo objevující, tvořivé či též pedantské, školometské nebo zapšklé.Rozumí se, že inteligenční test nám poskytne jen racionální IQ. V Rorschachově testu je už tento výsledný znak mnohem osobitější, odstíněnější, a je na nás, na našem umu, abychom IQ odstínili, konkretizovali.Jistě zajímavá jsou IQ kreativní. Slynou dobrým postřehem a jsou originální. Kdysi jsem vyšetřoval jednoho našeho významného vynálezce, jeho rorschachování trvalo více než hodinu a zjistil jsem, že jeho IQ, samozřejměvysoké, vnikalo vždy do hlubších vrstev věci jako skalpel. A bylo nápadité, vynalézavé. Ke každé interpretaci měl celý gejzír nápadů, od střízlivých až k absurdním (zřejmě dobře věděl, že realita sama se absurditám nevyhýbá).Podobalo se to jakémusi brainstormingu. Tvořivé IQ mají i děti, pokud jim ho škola nevezme. IQ tvořivé vždy usiluje najít smysl.Jsou také IQ sympatická, prostá, uměřená, symetrická, vyjádřením zdravého rozumu. Bývají i IQ chaotická, labilní, každé IQ nese otisk celé osobnosti.Bývaly doby, kdy byla psychologie ještě adolescentní, a jako každý dosud ne dospělec, suverénní, a tehdy se považovalo naivně IQ div ne za dar sudiček. IQ je nicméně málo konzistentní, projevuje se v praxi dosti osobitě,jakkoli je jeho základ stabilní. Někteří z nás, zvláště ti, kteří nejsou doma v matematické statistice, přeceňují hodnotu IQ. Co to je vlastně inteligenční kvocient? Nic víc a nic méně než matematický ukazatel momentálníhovýkonu klienta v inteligenčním testu. Je poplatný i motivaci, aspirační úrovni a kondici. V jiné testové situaci může být odlišné, třebas ne příliš. Už klasik klinické metody v psychologii (Watson) nabádal, že po skončenítestování si musí psycholog klást otázku po reprezentativnosti daného výkonu. Projektivní techniky (aspoň testy inkoustové skvrny) přinášejí spíše intelektovou kapacitu, souhrn o fungovaní intelektových schopností jeodstíněnější a není násilně odtržený od osobnostní dynamiky.Je-li tomu tak, pak nepřestává být IQ důležitou výpovědí, ale nikdy zcela úplnou. Se svým IQ si můžeme počínat v košatém stromu života všelijak - vzpomeňme, co tu může natropit komplex méněcennosti! Ostatně při navazovánímezilidského kontaktu nebývá tento faktor na prvním místě zájmu. Člověk je více než IQ.Umíme-li jakžtakž měřit inteligenci, jsme na rozpacích, jak změřit moudrost. A moudrost je přece víc než pouhé IQ. Je to mnohem hodnotnější rys osobnosti než chytrost, postřeh nebo úsudek. Počítá se ve většině etickýchškol za ctnost. Svět je koneckonců spíše moudře než chytře programovaný. Lidské aktivity potřebují moudrosti jako soli. Moudrost není sobecká, nepitvoří se po pochybných vzorech, je živorodým prostředím lidskosti.Můžeme také říci opovážlivě, že existuje IQ politické? Ovšemže. Je nad míru flexibilní, nehledá argumenty, ale pocity, vyznačuje se přacím myšlením (wishful thinking), myslí na sebe a zná vše. Nemusí být jen výsadoupolitiků. Naproti tomu IQ vědecké je až patriarchálně vznešené, přesné, neunavitelné. V jeho nejlepších představitelích z něj jde až posvátná hrůza.Je paradoxem, že i IQ je v podivuhodné symbióze s dynamikou osobnosti, že se táže i našich citů, postojů a hodnot, a je to zajisté dobře. Budiž mu tedy věnována náležitá úcta.

Komplex Richarda III. je intenzivní pocit, že svět/osud se k člověku zachoval nepřátelsky, nespravedlivě,"porušil smlouvu"- a on má tudíž právo ji též porušovat. Jedním z takových příkladů by mohl být ShakespearůvRichard III.Ale já,nestvořený k hrám lásky ani k tomu,abych se zhlížel v zrcadle ...já, jemuž falešnice přírodavzala ty půvaby a upřelapatřičnou tvář ...Ne, nemohu být milencem a tímsi zpříjemnit tu dobu sladkých slov,a tak se stanu lotrem, jemuž se nicotné radosti té doby hnusí.Richard III. se cítil osudem ošizen, a proto měl pocit, že může být zlý (nakonec na to doplatil). Je jistě nepochybné, že by se každý rád vydával za jakousi"výjimku"a že by každý rád požadoval oproti ostatnímurčité výsady. Takový důvod se obvykle najde v dřívějších životních osudech - komplex navazuje na nějaký prožitek nebo na nějakou nemoc, která dotyčného postihla v dětství, přičemž věděl, že jde o něco jím nezaviněného, a mohltento zážitek pokládat za nespravedlivou újmu. I když původní situace může být zapomenuta (nebo nahrazena nějakou jinou), výsady, které vyvozuje z tohoto bezpráví, jsou reálné.Freud se domnívá, že i mnohé ženy se cítí zkráceny a odstrčeny - právě proto, že se narodily jako ženy. Rozhořčení nejedné dcery proti matce má prý nejhlubší kořeny ve výčitce, že je přivedly na svět jako ženu, a ne jako muže.Je snad možné říci, že fyzický handicap obvykle polarizuje - a to obě strany: postižený buď začne světu pomáhat, nebo mu škodit (např. se zjistilo, že nějak tělesně poznamenané dívky se častěji dopouštejí kriminálních deliktů).Fulghumovská douška: Je zajisté hračkou nalézt nějaký druh handicapu v životě každého z nás; jde o to, zda je tento nedostatek eventuálně kompenzován tím, že jsme jinde dostali přidáno - např. Richard III. si ke své škoděneuvědomoval, že zdaleka ne každý se narodí do královské rodiny.

StručněPokud má matka nadváhu, pak je dosti pravděpodobné, že i její dítě bude mít s tělesnou hmotností problémy. Ukázala to nová studie publikovaná v lednu v časopise American Journal of Clinical Nutrition. V jejím rámci bylysledovány dvě skupiny dvojic matka-dítě: v jedné skupině byly matky s nadváhou (33 dvojic), druhá skupina byla kontrolní (37 dvojic). Ve věku dvou let nebyly u dětí z obou skupin zjištěny žádné významné rozdíly. Ve věku 4 letjiž měly děti ze skupiny matek s nadváhou v průměru častěji také nadváhu a zvýšený index BMI. Ve věku 6 let mělo 10 z 33 dětí experimentální skupiny nadváhu, v kontrolní skupině to bylo jen jediné z dětí. Děti experimentálnískupiny vykazovaly také výrazně vyšší podíl tělesného tuku. Studie také prokázala, že výraznější tendenci k nadváze mají děti z rodin s nízkými příjmy.

StručněNa prvních pacientech byl demonstrován mimořádně citlivý test, který dokáže odhalit Alzheimerovu chorobu dávno před tím, než se začne projevovat svými typickými příznaky. Informace o tomto experimentu provedeném na vzorku 30lidí byly publikovány v Proceedings of the National Academy of Sciences. Test je založen na detekci nepatrných množství bílkovinných molekul ADDL, které se u lidí postižených Alzheimerovou chorobou shromažďují v mozku. Jiždříve se zjistilo, že molekuly ADDL napadají a narušují synapse nervových buněk v mozku, které se účastní procesů zpracování informací a paměťových funkcí. Zdá se, že toto působení molekul ADDL v časných fázích nemoci jereverzibilní a že by v budoucnu mohly být nalezeny způsoby léčby Alzheimerovy choroby.

StručněNová studie amerických vědců (Jacobsen a kol.) publikovaná začátkem letošního roku v časopise Biological Psychiatry zjistila, že u dospívajících, kteří začali kouřit v časném věku, existuje riziko dlouhodobého poškozeníkognitivních funkcí. Studie navíc potvrdila již dříve známou skutečnost, že k výraznému oslabení paměti a dalších kognitivních funkcí dochází v odvykacím stavu po nikotinu. To je v souladu s dřívějšími pracemi (např.Giannakoulase a kol. z roku 2003), které zjistily u vojenských pilotů v odvykacím stavu po nikotinu zhoršení výkonnosti a upozorňují na bezpečnostní rizika tohoto odvykacího stavu. Práce Jacobsenové je v souladu s nálezy uzvířat, kde se prokázal výraznější neurotoxický efekt nikotinu u vyvíjejícího se mozku. Je to další pádný důvod, proč předcházet problémům působeným tabákem, alkoholem a jinými psychoaktivními látkami nejen u těhotných, ale i udětí a dospívajících.

StručněVe Vancouveru bylo otevřeno pracoviště, které v rámci léčby předepisuje lidem závislým na drogách zdarma heroin. Cílem je ověřit, zda by podávání heroinu mohlo zvýšit efektivitu léčby u lidí, u nichž standardní formy léčbynebyly úspěšné. Ve Spojených státech se obdobné metody staly terčem kritiky a byly označeny jako neetické a nebezpečné. Naopak v praxi byly takovéto experimenty prováděny v Nizozemí, Švýcarsku, Německu a Španělsku. Kanadskýexperiment by měl trvat 12-15 měsíců a jeho cílem je ověřit, zda farmakologické dávky heroinu ve spojení s metadonovou léčbou přinášejí vyšší účinnost léčby než samotná metadonová léčba lidí závislých na opiátech.

StručněDěti, které v dětství prodělají onkologické onemocnění, nemívají podle aktuálního výzkumu amerických vědců nešťastné a"zkažené"dětství. Po ukončení léčby bývají tyto děti stejně (a někdy dokonce více) šťastné avyrovnané jako jejich vrstevníci, kteří nikdy onkologicky neonemocněli. Toto zjištění vychází z rozhovorů s dětmi ve věku 8-12 let. Rozhovory byly zaměřeny na odolnost (resilienci) dětí, které jsou konfrontovány s takohrožující situací, jakou představuje onkologické onemocnění. Výsledky také ukázaly, že subjektivní vnímání dětí se často výrazně liší od toho, jak situaci prožívají jejich rodiče. Negativní pocity rodičů ale často ovlivňujíto, jak se rodiče vžívají do pocitů svých nemocných dětí."Naše zjištění jsou velmi uklidňující,"uvádí Smita Bhatia, hlavní autorka studie a dětská onkoložka. Rodiče nemocných dětí je třeba ujistit o tom, že dětijsou často schopny"hodit rakovinu za hlavu". To může způsobovat menší psychické utrpení, než jaké prožívají rodiče. Studie byla publikována v únorovém vydání časopisu Pediatrics.

StručněSpolečnost pro návykové nemoci ČLS JEP a občanské sdružení SANANIM vyhlašují již po páté soutěž o Cenu Jaroslava Skály. O cenu se mohou ucházet autoři inovativních přístupů, článků, přednášek, publikací a výzkumů v oblastiprevence a léčby drogových závislostí. Vítěz ceny obdrží certifikát a finanční ohodnocení ve výši 10 000 Kč od Nadace České spořitelny, a. s., která je generálním partnerem Ceny Jaroslava Skály. Podmínky soutěže: písemnýmateriál (min. 20 stran textu) v 5 kopiích, profesní CV, přihláška do soutěže, doporučení od odborníka v oblasti AT. Termín přijímání přihlášek je 5. března 2005. Práce budou hodnoceny odbornou komisí Společnosti pro návykovénemoci a cena bude vyhlášena na XI. celostátní konferenci Společnosti pro návykové nemoci a 44. celostátní konferenci AT 2.-6. 5. 2005 ve Vojenské zotavovně Měřín. Bližší informace a kontakt: Drogové informační centrum SANANIM,Novovysočanská 604 A, 190 00 Praha 9, e-mail: dic@sananim.cz.

Velká většina Čechů považuje reklamu za běžnou součást moderního života, zároveň se však domnívá, že reklama lidmi manipuluje. Uvedla to PhDr. Jitka Vysekalová při prezentaci závěrů šetření vztahu Čechů k reklamě v roce 2004,které provedla společnost Faktum invenio.Z šetření vyplývá, že jako příliš vysoké je vnímáno množství reklamy v televizi (včetně teleshoppingu) a také množství reklamních letáků, které dostáváme do schránek. Zvýšení objemu reklamy by lidé nejčastěji přivítali vmístě prodeje."Přesycenost reklamou je zřejmá již řadu let zejména u televize, kde tuto možnost zaškrtli čtyři z pěti respondentů,"uvedla Jitka Vysekalová."Intenzita reklamy v rozhlase a v tisku je většinoupopulace vnímána jako přiměřená. Ovšem lidí, kteří intenzitu reklamy v rozhlase a v časopisech považují za přílišnou, přesto přibývá (39 % oproti 33 % v roce 2001), u denního tisku byl zaznamenán opačný trend (31 % oproti 45%)."Uvedenou možnost zvýšení reklamy v místech prodeje by uvítalo 15 % lidí, což je stejné procento jako loni.Na otázku, co lidé od reklamy očekávají, tazatelé obdrželi odpovědi jako vystřižené z učebnic marketingu: Reklama by měla být pravdivá (uvedlo 55 % respondentů) a důvěryhodná (39 %). To jsou dvě nejdůležitější vlastnostireklamy. Až na dalších místech se objevila vtipnost, informativnost, srozumitelnost aj."Překvapivě lidé nepovažují za podstatné, zda jde o tuzemskou či zahraniční reklamu, a do popředí se nedostávají ani požadavky nauměleckou a jazykovou úroveň,"doplnila Jitka Vysekalová.Výsledky výzkumu dále ukázaly, že klesá podíl lidí, kteří soudí, že reklama je potřebná pro naše hospodářství (59 % oproti 69 % v roce 1999). V tomto ohledu vychází tuzemské výsledky shodně např. s Německem, kde byly vpředchozím období postoje k reklamě skeptičtější než u nás. Na druhé straně se nepatrně zvyšuje procento těch, kteří si uvědomují roli reklamy jako prostředku umožňujícího existenci více médií a tím názorovou pestrost (71 %oproti 70 % uvedeným před rokem).Lidé častěji přijímají to, že reklama přináší potřebné tipy či informace pro nákup (51 %), než že usnadňuje vlastní nákup (31 %). Ovšem k nákupu na základě reklamy se dlouhodobě přiznává pouze 30-40 % lidí, a to předevšímz věkové skupiny do 40 let a častěji ženy než muži. S tímto výsledkem ostře kontrastuje výše uvedené zjištění, že 80 % lidí je přesvědčeno, že reklama manipuluje lidmi. Tento rozpor by podle PhDr. Vysekalové ještě potřebovalpodrobnější analýzu.Pokud jde o názor na to, nakolik má stát reklamu regulovat, jsou příznivci krajních postojů stejně početní (20 %), pokud započítáme i méně vyhraněné názory, převáží liberální stanovisko. s"právem na reklamu"souhlasí 81 % a jen 56 % zastává názor, že by ji stát měl regulovat. V konkrétním případě reklamy na tabákové výrobky se však pro naprostý zákaz vyslovila skoro polovina (46 %), každý třetí pak souhlasí s omezenou reklamou.Tendence ke striktnímu zákazu reklamy je zřejmá především u žen a stoupá s věkem. V souhlasu s očekáváními mladší věkové skupiny zaujímají tolerantnější postoj."Zajímavé je, že počet lidí, kteří vyžadují naprostý zákaztéto reklamy, se po jedenácti letech diskuzí, mnoha legislativních úprav aj. přiblížil k začátkům, kdy žádná zákonná omezení neexistovala,"doplnila PhDr. Jitka Vysekalová. Jen o něco menší podíl populace odmítá reklamu naalkohol (37 %), toto číslo se ale za posledních 10 let zvýšilo (v roce 1994 bylo proti reklamě na destiláty 25-30 % lidí a proti reklamě na pivo 10-15 %).Výzkumná šetření o vztahu k reklamě provádí agentura Faktum invenio pravidelně od roku 1993. Poslední zde uvedený výzkum byl proveden v prosinci 2004 metodou řízených rozhovorů s 1023 občany ČR ve věku od 15 let.

Když jsme jako etická komise abdikovali na činnost v České psychoterapeutické společnosti ČLS JEP, uvědomili jsme si, jak nás společná čtyřletá práce spojila a že by bylo škoda se rozejít. Čas od času se neoficiálně setkávámedál, abychom pokračovali v načaté práci. Prvním naším předsedou byl Jan Špitz. V listopadu 2000, nedlouho po ustavení komise, pronesl v Brně na 19. sympoziu duševního zdraví mládeže přednášku na téma Etické souvislosti vztahovéodpovědnosti v terapii - etika pro třetí tisíciletí?, kde mě upozornil na dílo G. Lipovetského. Ve světle jeho knihy Soumrak povinnosti (Prostor, Praha 1999) se rozhlížím po stavu etického diskurzu v České republice a zejména vpsychoterapeutickém společenství.Při řešení stížností adresovaných etické komisi bylo brzy jasné, že jen ve velmi jednoduchých případech je možné postavit se jednoznačně na stranu"etického dobra"proti jasně eticky odsouzeníhodnému"zlu", jako v případě sexuálního zneužití pacienta psychoterapeutem. Existuje mnoho jiných případů, kde tak jednoznačný závěr učinit nelze a je třeba poměrně složitě a zdlouhavě hledat konsenzus různých etickýchpostojů a hledisek. Výsledkem takového jednání je pak přesně a transparentně pojmenované dilema, které se v daném konfliktu projevilo. Máme dát přednost individuální léčbě matky tří malých dětí, když bezprostředním důsledkemterapie je sice zlepšení jejího zdravotního stavu, ale současně také rozvod, čímž se významně zkomplikuje osud manžela a dětí? Má přednost zdraví jednotlivce před soudržností rodiny?Čím dál méně nás zajímaly sankce a naopak jsme si stále jasněji uvědomovali, jak nízké je v naší společnosti vědomí etických otázek bez dostatečné reflexe kontextu doby. Nejsme připraveni reagovat přiměřeně na sdělovacíprostředky, které se v poslední době tu a tam začínají zajímat o bezpečnost psychoterapeutické péče a informují na úrovni, které může dosáhnout zvídavý laik. Jak máme odpovídat na všetečné dotazy, když klíčová témataneformulujeme a nereflektujeme ani uvnitř společenství psychoterapeutů? Podporovat je třeba etické otevírání komunikace o složitých dilematech a poukazovat na to, že"aktivity, které podvracejí, pozdržují či zmrazujíproces vytváření významů, odcizují a umlčují, nebo rozdělují účastníky do bojových protitáborů"jsou neetické a neodpovědné (Špitz, 2000).Odpovědnost a povinnost jsou dvě klíčová slova v Lipovetského knize Soumrak povinnosti. Oscilujeme mezi významy obou slov chaoticky a bezradně, kdykoli se máme vyjádřit k fenoménu etiky ať už v rovině obecně teoretické,nebo když je třeba zaujmout stanovisko v posuzování běžného jednání, neboť"každé jednání, i nevýznamné, má etické důsledky"(Špitz, 2000). Zaujati konkrétními kauzami, můžeme zůstávat slepí k jejich pozadí.Lipovetský píše o novému vztahu k hodnotám ve společnosti na přelomu dvacátého a jednadvacátého století. Ukazuje celkový smysl a historický vývoj morálky od té, která byla závislá na náboženských dogmatech, přes první vlnumoderní laické etiky (1700-1950); ta přenesla závazky vůči Bohu do všední lidské sféry a vedla k diktátu povinnosti.Žijeme v postmoralistní době"etiky třetího typu", v níž ideologická moralizující prohlášení ztratila na významu. Za posledních padesát let se rozpadlo náboženství povinnosti a do popředí uznávaných hodnot sedostalo individualistické právo na štěstí a slast. To však neznamená, že se ruší všechny zákazy, kritériem se stávají úcta k člověku, odpovědnost k druhým a ke společné budoucnosti. Přichází ke slovu dialogická a pragmatickáetika vyvažování a správné míry. V rodinné terapii se mluví o neutralitě, či raději o stranění všem. Taková etika povstává spontánně zevnitř organismu společenství změnami v logice 2. řádu, kterými se mění systémové vlastnosti.Moderní, vlastně postmoderní etické komise by měly takový"postmoralistní diskurz"podněcovat a moderovat, ostře a nahlas poukazovat na ty způsoby komunikace, které jej zastavují a zmrazují.