V aktuálním vydání časopisu American Journal of Geriatric Psychiatry (květen-červen 2004) byly uveřejněny dvě studie dokládající, že péče o starého člověka trpícího demencí představuje určitá rizika. První z obou výzkumů sesnažil objasnit, proč jsou lidé pečující o své blízké trpící Alzheimerovou chorobou sami náchylnější k nemocem. V rámci skupiny 69 pečujících osob (jednalo se o partnery lidí s Alzheimerovou chorobou) bylo vybráno 16, které seo své partnery staraly více než 12 hodin denně, takže prakticky neměly možnost odpočinku. Tato potenciálně riziková skupina byla srovnávána jednak s ostatními pečujícími osobami a také s kontrolní skupinou stejně starých lidí,kteří o nikoho nepečují. Pomocí krevních testů se zjistilo, že riziková skupina měla ve srovnání se zbývajícími dvěma skupinami oslabený imunitní systém - konkrétně deficit tzv. beta2 adrenergních receptorů. Tyto receptoryhrají klíčovou roli v mobilizaci imunitního systému v případě ohrožení organismu nemocí. Podle autorů může být příčinou uvedeného deficitu zvýšená hladina neurotransmiterů zvaných katecholaminy (včetně adrenalinu), které seúčastní stresové reakce. Druhá studie se zaměřila na to, jak pečující osoby vnímají kvalitu života osob s demencí, o které se starají. Výzkumníci se nejdříve dotazovali přímo 91 pacientů trpících mírným až středním stupněmdemence na jejich kvalitu života. Poté se na kvalitu života pacientů dotazovali nepřímo - pečujících blízkých osob (nejčastěji partnerů, v jedné třetině případů šlo o dcery). Vyšly najevo značné rozdíly. Blízcí příbuzníhodnotili kvalitu života svých partnerů (resp. rodičů) trpících demencí jako mnohem horší, než jak ji hodnotili sami nemocní. Autoři přitom poznamenávají, že lidé s mírným a středním stupněm demence dokáží spolehlivě a přesněvypovídat o subjektivně prožívané kvalitě života.
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.