Online archiv

Vždy jsem četla hodně, knížky jsme před lety již přestali kupovat, protože je nebylo kam dávat. Nyní čtu stále, ale stále častěji u čtení usínám. Ke knížkám se dostanu až večer, protože pokud chci víkendy trávit s mužem avnoučaty v přírodě, pak přes týden - pondělí, úterý a čtvrtek pracuji dlouho do večera. Ve středu mám zase službu na lince důvěry. Mezi knížky, k nimž se ráda vracím, zejména v době, kdy mám lidských problémů již dost, patříTři muži ve člunu od Jerome Klapka Jerome. Mám velice staré vydání, které uvádí, že jedinou nemoc, kterou jeden z protagonistů netrpěl, byla horečka omladnic, což mi připadá vtipnější než současné mimoděložní těhotenství. Dalšímá oblíbená knížka je Jak jsem vyhrál válku od Patricka Ryana. Z těchto knih umím citovat celé odstavce. Mám ráda detektivky, vždy s chutí sleduji brilantní výslechy svědků Perry Masonem, i když jeho manipulace důkazy jesporná. V poslední době jsem si oblíbila Jeffery Deavera a jeho ochrnutého vyšetřovatele Lincolna Rhyma, který ze stop vydedukuje řadu skutečností. Z odborných knih jsem v poslední době četla Rodinnou terapii, systemické anarativní přístupy od Šárky Gjuričové a Jiřího Kubičky. K té bych měla řadu kritických připomínek, ale ty byly v podstatě jinými uvedeny jinde. Velice jsem byla spokojena s Poruchami osobnosti od Praška a kol. Samozřejměnezklamala knížka prof. Kratochvíla Sexuální dysfunkce, zejméma když ji mám s osobním věnováním autora. Jako soudní znalec se věnuji textům, které se týkají současných aktuálních, snad až módních témat, jako jsou domácí násilía týrané děti. Jezdím na konference soudních znalců, účastním se diskuzních kurzů. Texty mi hledá manžel na internetu, neboť já stále nejsem s počítačem příliš zadobře. Jako znalec se často vyjadřuji k problematice vztahu dětík rodičům, svěření do péče jednoho z nich, stanovení vzájemných styků. V této souvislosti mě zaujala kniha Eduarda Bakaláře Průvodce otcovstvím. S jeho tvrdým vymáháním práv otce (většinou) příliš nesouhlasím, vzniká válka, vníž není vítězů, a nejvíce trpí děti. Je ovšem pravda, že nedávné předání chlapce otci exekutorem mělo smysl. V této souvislosti lze uvést knihu nedávno zesnulého R. A. Gardnera The Parental Alienation Syndrome, u náspřekládáno jako syndrom zavrženého rodiče. Tento syndrom považuji za sporný, jedná se o děti ovlivňované jedním rodičem proti druhému. Souhlasím ale s tím, že takovýmto ovlivňováním se dětská duše przní. Autor doporučuje různápsychoterapeutická opatření, jako je například terapie terapeutem specializovaným na syndrom zavrženého rodiče. Taková opatření ale neznám a soudy také ne, ani absolvování programu v lůžkovém reintegračním zařízení. Největšíproblém vidím ovšem v nevymahatelnosti práva, v nedodržování soudních rozhodnutí, kdy neukáznění rodiče nejsou nijak potrestáni, ve sporech vlekoucích se léta apod.

Jitka Machová, Jana HamanováJinočany, H+H 2002. 197 s.Na českém knižním trhu se objevila publikace, kterou by neměli minout lidé, jejichž pracovním zájmem je péče o dospívající a mladistvé. Profesionální interesenti - nelékaři bývají někdy dezorientováni novými objevy inarůstajícími etickými problémy současné biologie a medicínské technologie. Kniha je dílem zkušených odborníků, antropoložky docentky Jitky Machové a dorostové lékařky docentky Jany Hamanové, které si během vysokoškolsképedagogické činnosti uvědomily potřebu učebnice opravdu komplexně shrnující tematiku reprodukčního zdraví v adolescenci. Byla napsána pro studující pedagogických fakult. Autorky soustředily hlavní pozornost na podmínky rozvojea uchování reprodukčního zdraví během dospívání, neboť nerespektování biologických, psychosociálních a právních skutečností v tomto citlivém věku se může odrazit jak v individuálním lidském osudu, tak nepřímo i na kvalitěpopulačního genofondu. Ze všech fyziologických a patologických otázek reprodukčního zdraví - oplození, početí, těhotenství, nitroděložního vývoje jedince a porodu - se učebnice zaměřuje zejména na prevenci poruch, otázkyživotního stylu mládeže a výchovu k reprodukčnímu zdraví. Předcházení syndromu rizikového chování v pubertě (zneužívání návykových látek, negativní jevy v oblasti psychosociální a sexuální) tvoří významnou složku tétopublikace, která vedle biologických předpokladů sexuálního chování popisuje somatický a psychický vývoj dospívajících chlapců a dívek. Důraz je kladen na seznámení s noxami, ohrožujícími především ženské pohlavní zdraví. Jehoporuchám, deformacím a demografickým důsledkům věnují autorky přiměřený rozsah své práce. Srozumitelně je popsán přínos a problémy asistované reprodukce. Jasně jsou také formulovány zásady pozitivního přístupu k sexuálnívýchově, s odkazem na stanovisko Světové zdravotnické organizace. Cennou kapitolou je závěrečné"Využití internetu pro témata reprodukčního zdraví", jehož autorem je ing. Jaroslav Novák. Zde najdou čtenáři nejenpříklady odborně garantovaných vědeckých stránek s uvedením rozcestníků a portálů, ale i seznam institucí, sdružení a nadací, zabývajících se otázkami lidské reprodukce. Text bude užitečný každému, kdo se stýká s pubescenty,kdo se potýká s rodinnou a sexuální výchovou, kdo se zamýšlí nad proměnami populačního chování. Může posloužit pro svou přehlednost, čtivost a zhuštěnost recentních údajů z několika vědeckých disciplín pohotové informovanostiodborné i laické veřejnosti. Recenzent knihy prof. Zdeněk Matějček zdůraznil ve svém posudku, že ho zaujal autorský"hlas věcný a střízlivý, ne však mentorský či konzervativně staromilný", který mladé lidi nestraší,nýbrž je poučuje. Pro mne je tato knížka ukázkou moderního pojetí učebního textu určeného vysokoškolským studentům, ale současně dobře přístupného i vnímavé středoškolské mládeži.

Marie-France HirigoyenPraha, Academia 2002. 229 s.Problematika násilí v rodině, zaměstnání i ve společnosti je mimořádně aktuální a složité téma. Abychom mohli uspět s účinnou prevencí nebo léčbou, potřebujeme především dostatek validních informací. Těch se nám nyní dostáváprostřednictvím recenzované knihy, jejíž autorka je psycholožka a psychoanalytička, věnuje se též rodinné terapii, a to převážně s ohledem na viktimologii. V recenzované knize je tematizováno psychické násilí v rodině,manželství a zejména v zaměstnání. Je popsán zhoubný proces psychického týrání, a to na základě bohatých zkušeností autorky, které získala při práci s oběťmi. Na četných příkladech je popsána psychika protagonistů, tedypsychický portrét konkrétního trýznitele a oběti, s následnou generalizací (je-li možná) a s uvedenou možností nápravy. Zmíněny jsou i legislativní konotace. Text je napsán srozumitelně, poutavě a na vysoké odborné úrovni.Ostatně kniha M. F. Hirigoyen je ve Francii právem vysoce ceněna, a to jak u odborné, tak i laické veřejnosti. Poměrně rozsáhlý text knihy je členěn do tří velkých problémových celků, dále pak do celkem dvanácti kapitol a celéřady podkapitol. Po nezbytném úvodu je prezentován první problémový okruh s názvem Perverzní násilí v každodenním životě. Kapitola Násilí v soukromí se pak věnuje perverznímu násilí v partnerském vztahu a v rodině. KapitolaPsychické týrání v zaměstnání pak specifikuje problematiku tzv. mobbingu. Druhý problémový okruh má název Perverzní vztah a jeho protagonisté. Názvy jednotlivých kapitol pak dobře vystihují obsah: Perverzní svádění oběti,Perverzní komunikace, Perverzní násilí, Agresor a Oběť. Třetí problémový okruh se jmenuje Důsledky pro oběť, převzetí odpovědnosti. V jednotlivých kapitolách tohoto okruhu se čtenář seznámí s důsledky fáze ovládnutí a sdlouhodobými důsledky týrání. Nechybí praktické rady partnerům a rodinám, analogicky pak praktické rady zaměstnancům. Kapitola o psychologické péči obětí celý blok uzavírá. V krátkém závěru se autorka vyznává ze svých sympatiík prevenci násilí, která je podle jejího přesvědčení možná. Tradičně je připojen i seznam literatury, a to především francouzské. Pozornému čtenáři neunikne zařazení několika českých titulů. Z tohoto faktu lze usoudit buď naskutečnost, že autorka ovládá češtinu (což je možné, ale málo pravděpodobné), anebo na fakt, že se vydavatel rozhodl její autentický seznam literatury doplnit. V tom případě to měl ovšem poznamenat. Kniha Marie-France Hirigoyenje pěkná a neměla by uniknout pozornosti zejména klinických psychologů.

Truchlení, žal nad ztrátou, začíná obvykle smrtí blízkého člověka. Objevuje se však i u jiných důležitých ztrát. S čím se musí truchlící člověk vyrovnat a jak je možné mu pomoci?

Zatímco člověk jako Homo sapiens sapiens je relativně stabilním fenoménem evoluce (jen totalitní systémy usilovaly o vytvoření"nového člověka"), jeho osobnost, tedy psychologická kvalita člověka, podléhá historickým,sociálně-kulturním změnám; a samozřejmě v rámci toho i změnám v individuálních příbězích.

Odborná praxe psychologů vykazuje v posledních letech také u nás kvalitativní zlepšení. Podle mínění uznávaných odborníků (viz Psychologie dnes, 2003, č.12, s. 31-32) přispívá k dosaženému zlepšení také produkce specializovanéfirmy Testcentrum, s.r.o. Ta během poměrně krátké doby uvedla na trh osvědčené (částečně upravené) testy a dotazníky. Kromě toho nabízí našim psychologům překlad jedné z dalších směrnic APA pro přípravu, aplikaci avyhodnocování (standardizaci a interpretaci) pedagogických a psychologických testů (Standardy pro pedagogické a psychologické testování, Praha, 2001). Dalším důležitým prostředkem zkvalitňování psychodiagnostických metod ješířící se využívání počítačové technologie, která slouží odborným psychologům při diagnostické práci. Reprezentativní obraz pozitivního přínosu i některých úskalí při zavádění počítačů do diagnostické činnosti psychologů jepopsán v přehledové studii Květoně a Klimusové (2002). Autoři zpracovali informace publikované nejen v žurnálech Computers in Human Behavior a Behaviour Research Methods, Instruments, and Computers, ale také v dalšíchzahraničních pramenech. Přehled zahrnuje zejména tato témata: srovnatelnost počítačové administrace i výsledků vybraných metod s údaji získanými tradičními postupy; možnost/nemožnost využívat původní testové normy; vlivodlišných osobních zkušeností probandů s užíváním počítačů; pozitivní či negativní postoje jedinců k netradičním způsobům vyšetřování. Citovaná studie upozorňuje na dílčí metodické inovace (např. počítačově vedené rozhovory,počítačové adaptivní testy), nenaznačuje však zásadní metodologický přínos. Přesto autoři vyslovili domněnku, že"vzhledem k překvapujícím úspěchům v oblasti počítačových technologií je na prahu nového tisíciletí kompletníautomatizace psychodiagnostického procesu již na dohled". Informace o počátcích"komputerizace testování"v naší republice jsou v uvedené přehledové studii zhuštěny do velmi krátké pasáže. Nejsou založeny narelevantních pramenech, a proto jsou nevýstižné a zkreslující."Byly to skromné jednoúčelové pomůcky vytvořené většinou amatérsky, pouze za účelem ušetření práce."Autoři studie zmiňují v této souvislosti pouze dvakonkrétní příklady, přičemž jeden (J.X. Doležal, 2002) se opírá o kusou informaci z internetu. Je to odkaz na metodu TVOR (Test volní regulace), vyvinutou v Psychologickém ústavu FF Univerzity Karlovy během devadesátých let.Počítačový program zajišťující automatizovanou administraci testování, registraci důležitých charakteristik výkonu probanda a poskytující verbalizovaný návrh interpretace individuálních skórů zpracoval technicky programátorMartin Zdražil. Smlouva zajišťující komerční šíření metody a programu pro PC byla uzavřena 5. 10. 1999 s PhDr. M. Šolcem, ředitelem agentury CAPA, a.s. O první českou (kompletně"komputerizovanou") metodu projevilyzájem mj. některé armádní a policejní složky. Je to pochopitelné vzhledem k důležitosti schopností a vlastností vůle v příslušných odpovědných profesích. Kromě toho: jiný test podobného zaměření prozatím nebyl vyvinut v Českuani v zahraničí. Pro uvedené účely se běžně užívají dotazníky"tužka-papír". V současné nabídce nakladatelství Testcentrum se uvádí šest metod (technik), které využívají"počítačovou podporu"na báziWindows. Jedna z těchto metod je české provenience: Zátěžový test regulace kognitivních procesů - NQ-S. Má původní teoretickou i metodologickou koncepci, jakož i originální program pro automatizovanou administraci a propočítačové vyhodnocování průběhu testování (Brichcín, Klose, Vacíř, 2002). Hlavním přínosem tohoto testu je aplikace experimentální metodologie za účelem zefektivnění psychodiagnostického vyšetření. Experimentální metodologie(vyvíjející se v přírodních vědách od 19. století) se osvědčila také v psychologii při nesčíslných výzkumech, nejen laboratorních. V oblasti psychodiagnostického vyšetřování osob je však experimentální postup dosud vzácností.Princip experimentální metodologie není uplatněn ani při tzv. adaptivním testování: v tomto případě slouží"komputerizace"k průběžnému přizpůsobování testových podmínek vůči okamžitému výkonu daného probanda, avšaksrovnávací kritérium, které by bylo nezávislé na probandovi, tu chybí. Za experiment nelze pokládat ani porovnávání testových skórů zjišťovaných při opakování stejného výkonu: za takových okolností lze popisovat průběh"výkonové křivky"a zjištěné rozdíly vysvětlovat jako vliv učení. O pravděpodobném účinku jiných psychických faktorů (které nebyly"pod kontrolou") může psycholog pouze spekulovat.

Zpráva o smrtelné nemoci vyvolává pocity úzkosti, beznaděje, zoufalství. Účinnou pomoc ve zpracování a překonání těchto reakcí nabízí logoterapie se svým zaměřením na realizaci hodnot postoje a prožitku a na hledání smyslulidského utrpení.Lidé se smrtelným onemocněním prožívají úzkost a bezmoc.

Může kineziologie lidem skutečně pomoci, nebo se jedná jen o dobrý způsob, jak z nich tahat peníze? Čím tato metoda léčí a co patří k pochybným a zavádějícím tvrzením, která mohou klienty mást nebo dokonce poškozovat?Nejčastěji se takzvaný svalový test provádí na ruce. Kineziolog klade klientovi různé otázky a podle svalového napětí zjišťuje, zda klientův mozek odpověděl na otázku kladně nebo záporně.

Psycholožky Evy Vondrákové jsme se ptali na její zkušenosti v práci s nadanými dětmi a jejich rodiči.

Velké nadání se může na první pohled jevit jako výhoda. Často však s sebou nese značné potíže a nároky na psychiku nadaného jedince, které sám těžko zvládá. Právě tím, že je nadaný, je odlišný od toho, co považujeme za normu.

Rodina či kolektiv spolupracovníků vytvářejí systém, který působí zpětně na své členy. Při vytváření experimentálních rodinných či skupinových konstelací je možné tyto vzájemné vazby analyzovat a upravit. Výsledkem může býtnalezení nové, funkční rovnováhy systému.

Snad každému se občas stane, že se mu nedaří usnout nebo že se v noci několikrát probudí. Není třeba se hned znepokojovat. Trvá-li však tato situace několik týdnů či měsíců, může jít o poruchu spánku, která vyžaduje léčbu acílené upravení spánkového režimu.Při nemožnosti usnout je lepší vstát a věnovat se nějaké činnosti než jen bezmocně ležet.