Do výšky volím pád

Max KašparůKostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství 2003. 281 s.Psychologická tematika se objevuje v knižní podobě v přerůzných formách. Některé knihy jsou věnovány zcela specifickým psychologickým pojetím. Jiné konkrétní tematice"v praxi života". Existují však i jiné formysdělení psychologicky důležitých poznatků. V psychologii se v současné době hovoří o třech cestách vedoucích ke studiu a poznávání osobnosti. Jedna z nich jde výrazně empiricky a odborně měřením relativně trvalých osobnostníchrysů (například Big Five - základních pět rysů osobnosti). Druhá cesta jde studiem cílů daného člověka - oč mu v životě jde a oč mu jde především. Třetí cesta je ve vědecké psychologii relativně nová. Hovoří se o takzvanénarativní formě poznávání osobnosti. Na to, o jakého člověka jde, se podle tohoto přístupu usuzuje podle toho, co a jak říká tam, kde se pokouší vyprávět svůj životní příběh. Kniha psychiatra Maxe Kašparů je příklademnarativního postupu. Autor zde nevypráví svůj životní příběh sám, ale s pomocí Jana Paulase, který mu klade otázky. Těch klade značné množství a klade je velice umně. Díky tomu si čtenář může učinit obrázek o tom, kdo je MaxKašparů. Proč by nás měl zajímat? Někdo by mohl říci, že důvodem je to, že jde o člověka - našeho současníka (letos mu je 54 let), který úspěšně absolvoval čtyři vysoké školy (a z toho dvakrát různé lékařské fakulty). Někdojiný by mohl uvést, že jde o člověka, který má dvě profese a v obou je současně činný: je praktickým psychiatrem, a zároveň katolickým duchovním - jáhnem. Jiný důraz by mohl podtrhnout, že jde o člověka, který publikoval řaduknih, které se těší mimořádné pozornosti čtenářů a jsou například vydávány souborně i v angličtině. Psycholog by se radoval z toho, že jde o autora, který má cit pro vztahy mezi tím, co je v duševním životě člověka i v jehoživotě duchovním, jaké jsou vztahy mezi duševním a duchovním životem člověka a co je tam v mezích normálu a co tyto hranice přesahuje. Kriticky orientovaný čtenář by mohl vyjádřit radost nad tím, že jde o"spolubratra", který se dívá na věci obou jím praktikovaných oborů výrazně kriticky - a myslí to dobře. V neposlední řadě by bylo možno uvést jako důvod, proč číst danou knihu, její situační humor. Psychoterapeuté,kteří se setkávají s duchovní dimenzí svých klientů, mohou v knize najít velice taktně podaný vhled do problematiky duchovního života člověka. Může jim to být i vodítkem v ujasnění si toho, co jest v životě člověka doménoupsychologie a psychoterapie a co jest oblastí pastorální, tj. duchovní péče. Obdobně to však platí i pro profesionály v druhé oblasti. Řečeno jednou větou: Krásná kniha, umožňující setkání s krásným člověkem, uvádějící nás do"zahrady", v níž ne vedle sebe, ale spolu rostou témata duchovní problematiky i psychologické dimenze naší existence.