Alkoholové okénko je alkoholem způsobenou mezerou v paměti (amnézií) na události, jichž se člověk aktivně účastnil. Alkoholová okénka se dělí na bloková (amnézie je nepřerušená) a ostrůvkovitá (tj. útržkovitá amnézie). PodleHartzlera a Frommeho (2003) jsou bloková okénka zhruba třikrát méně častá a jsou subjektivně vnímána negativněji. K alkoholovým okénkům dochází nejčastěji po rychlém vypití většího množství alkoholu nebo při pití alkoholu nalačný žaludek. Alkoholové okénko může být známkou rozvíjející se závislosti, lze se s ním ale setkat i u lidí, kteří závislí nejsou. Výskyt okének se považuje za známku větší zranitelnosti mozku. U pacienta s alkoholovýmiokénky se předpokládá vyšší riziko rozvoje těžších poruch, jako jsou alkoholová demence nebo Korsakovova psychóza. Dlouho se nevědělo, co je příčinou alkoholových okének. Až moderní výzkum ukázal, že alkohol pronikavě zhoršujefunkci hippocampu, zejména narušuje funkci neurotransmiteru glutamátu v této oblasti. Z poklesu metabolismu v čelním laloku při ovlivnění alkoholem i z klinických pozorování vyplývá, že alkohol významně ovlivňuje i čelní lalok,tj. část mozku důležitou pro plánování, rozhodování a sebeovládání. Podíl čelního laloku na vzniku alkoholových okének však není zatím jasný. Negativní zkušenosti s alkoholem mohou, jestliže jsou náležitě zpracovány, pacientamotivovat k léčbě a abstinenci. To se potvrdilo u život ohrožujících událostí. V této práci jsme si chtěli mimo jiné ověřit, zda to lze vztáhnout na alkoholová okénka. V souboru 67 mužů ústavně léčených pro závislost naalkoholu ve věku od 22 do 63 let (průměr 41,5 let) uvedli pouze 2, že neměli okénko. Průměrný počet okének činil 17,48. 26 % respondentů uvedlo převahu okének v bloku a 64 % převážně okénka ostrůvkovitá (zbytek respondentůneodpověděl nebo byly oba typy okének zastoupeny stejně). Trvání okénka činilo v průměru 7,96 hodin, trvání nejdelšího okénka činilo v průměru 21,73 hodin. Nejdelší okénko trvalo dle jednoho respondenta neuvěřitelné 2 měsíce,tato extrémní hodnota nebyla zahrnuta do statistického zpracování. Zajímalo nás také, jak respondenti okénka vnímali. Necelých 21 % uvedlo, že jim to bylo jedno, 48 % uvedlo, že jim bylo většinou nepříjemné, a 32 % uvedlo, žejim to bylo většinou velmi nepříjemné. Další otázka se týkala toho, zda výskyt okének respondenty motivoval k léčbě nebo abstinenci. 42 % uvedlo, že ne, 34 %, že slabě, a 25 % uvedlo, že je okénka motivovala silně. Vsoučasnosti (tj. při léčbě) se uvedený poměr pronikavě změnil ve prospěch těch, které okénka v minulosti silně motivují (nemotivuje 9 %, motivuje mírně 27 %, motivuje silně 64 %). Z uvedeného vyplývá, že motivační vliv okénkamůže pronikavě zesílit vlivem léčby.
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.