Online archiv

Vyslechla jsem jednou při předávání služby v jednom nejmenovaném psychoterapeutickém zařízení, jak si kolegyně psychoterapeutky povídají o tom, že je klienty třeba léčit realitou. Nemohla jsem se nezeptat, čí realitu že to mají na mysli. Ale nebylo to pochopeno. Jak čí realitu?

Honza je studentem čtvrtého ročníku gymnázia. Dlouhodobě cítil prázdnotu a osamocení, nic ho nebavilo, v ničem neviděl smysl a před měsícem se pokusil o sebevraždu.

Nesnesitelné, ostré, palčivé, pronikavé. Tak popisují pacienti bolesti určité části obličeje, zejména kolem očí, které se ještě zhorší, když si postižený lehne. Taková bolest hlavy se nazývá cluster headache nebo také erytroprozopalgie. Známá je i pod názvy Hortonův syndrom, histaminové bolesti hlavy, případně cyklická kefalea. Cyklická proto, že se toto záchvatovité onemocnění periodicky opakuje. Nejčastěji přichází uprostřed noci jako velmi intenzivní bolest uvnitř oka nebo jinde na obličeji a typicky bývá jednostranná. Může vyzařovat do hlavy, krku nebo ramen. Onemocnění se mnohem častěji vyskytuje u mužů než u žen, udává se poměr výskytu od 5 do 10:1 ve prospěch (či spíše v neprospěch) mužů.

Ve Velké Británii poprvé došlo k umělému oplodnění kombinujícímu geny tří lidí. Tato nová metoda má zabránit přenosu nevyléčitelných mitochondriálních onemocnění z matky na dítě - dnes se kvůli mutacím genů z 6 500 dětí narodí jedno se závažným handicapem. Není to už začátek „výroby dětí na míru“? Na to jsme se zeptali biologa, profesora Jaroslava Petra, a teologa Radima Ucháče, předsedy Hnutí Pro život ČR.

Sexuální atraktivita mužů a žen se řídí poněkud jinými pravidly. Zatímco pro muže je při výběru dlouhodobé partnerky věk ženy nejdůležitější charakteristikou, u ženského výběru nehraje věk potenciálního partnera takovou roli. Jednak proto, že u mužů se ani ve vyšším věku plodnost podstatně nesnižuje (nejméně do 60 let), navíc vyšší věk může znamenat i vyšší postavení v sociální hierarchii a z toho odvozený výhodnější přístup ke zdrojům. Podle psychologa Davida Busse ve všech 37 kulturách, které zkoumal, přikládaly ženy největší důležitost budoucímu nebo aktuálnímu finančnímu zajištění partnerů a jejich společenskému postavení či moci (a to přesto, že muži skórující vysoko v těchto parametrech jsou častěji nevěrní a častěji se i rozvádějí). Vizuální signály potvrzující tyto kvality se přitom samozřejmě transkulturálně liší - od počtu velbloudů, množství a obsahu tetování k autům či značkovým hodinkám a oblekům - ale všude jsou movití muži s vyšším postavením „označkováni“ podobnými ornamenty signalizujícími jejich status.

Konec striktního dodržování dietního režimu - nové metody hubnutí zavádějí cheat day, tedy den určený k dietním podvodům. A právě tento den je pomocníkem při hubnutí, ukazují studie holandských odborníků. Cílem předem naplánovaných podváděčích dní je poskytnout lidem bojujícím s kily navíc emocionální odměnu a vyšší motivaci k dodržování dietního režimu ve dnech ostatních. Studie se zúčastnilo 36 žen a mužů, kteří dostali dietní plán na 14 dní. První skupina jídelníček striktně dodržovala, druhá měla jednou týdně povoleno sníst vše, nač mají chuť. Všichni on-line zaznamenávali, co měli kdy k jídlu a dvakrát týdně absolvovali laboratorní testy. Lidé v „cheat day skupině“ se celkově v redukčním režimu cítili komfortněji a tvrdili, že nemají problém v tomto způsobu hubnutí pokračovat. Díky svému hřešícímu dni měli příslušníci - této skupiny mnohem rozvinutější - strategie,, jak se vyhnout pokušení v ostatních - dnech. „Ukázalo se, že díky tomu dochází k samoregulačním -procesům, - které lidem pomáhají udržet si motivaci. Ta má v vliv i na emoce, což v dlouhodobém horizontu působí pozitivně na osobní cíle a výsledky,“ uvádějí autoři studie v Journal of Consumer Psychology. Dokresluje to i odpověď na otázku, zda k tomu, abychom se cítili lépe, potřebujeme sníst něco dobrého. Zatímco „hřešící“ š dietáři s výrokem příliš nesouhlasili, ti, kterým byla mnohá chuťová lákadla odepřena, s názorem naopak souhlasili. h Není tedy d divu, že po zdárném absolvování s striktní redukční diety se tolik lidí rychle vrací k původním stravovacím návykům a jejich snaha zhubnout zaznamenává j jeden jo-jo efekt za druhým.

Film Dánská dívka (Danish Girl) byl natočen na základě skutečného příběhu dánského malíře Einara Wegenera a jeho ženy Gerdy – příběhu prvního historicky doloženého procesu přeměny pohlaví, a to přeměny z muže na ženu. Film nás zavede do Kodaně dvacátých let minulého století. Einar je významný krajinář, Gerda se snaží prorazit jako portrétistka a jejich vztah se nedá popsat jinak než jako láskyplný. Jednoho dne se Gerdě nedostaví figurantka k sérii baletních portrétů a ona požádá svého manžela, aby za ní zaskočil a seděl jí jako model. Nevědomky tak odstartuje proces Einarova sebepoznání a zároveň jeho cesty k sobě jako k Lily – k ženě. Mimochodem – pokud byste chtěli tomu, co prožívají lidé s transsexualitou (a v tomto ohledu je vcelku jedno, zda Lily byla transsexuální, nebo intersexuální, jak uvádějí některé zdroje), dobře porozumět – nečtěte odborné publikace a vypravte se do kina. Je tam úplně všechno. První zmatek v souvislosti s prvním převlečením se do ženského oděvu, potřeba vyjít jako žena ven a být okolím jako žena akceptován, dvojí život, který v této souvislosti mnoho transsexuálních lidí vede a především stále narůstající, neodvratitelná a nezastavitelná touha stát se sebou samým. Transsexualita je zásadní rozpor mezi tělesnou schránkou a s tím související rolí ve společnosti a mezi psychickou příslušností k rodu – mužskému nebo ženskému. Jde o velice závažnou vrozenou poruchu, která je záludná v tom, že o ní dotyčný člověk nemusí dlouho vědět a navenek není dlouho vidět. Skrývat skutečnou identitu před sebou samým lze totiž poměrně dlouho, pomáhá v tom celá řada psychických obranných mechanismů. Díky Dánské dívce ale pochopíte, že to nejde donekonečna. Když transsexuální člověk jednoho dne své opravdové identitě pootevře škvírku, nikdy už se šuplík nedá zavřít. Čím víc si transsexuální člověk dovolí být sám sebou, tím nemožnější je jeho návrat zpátky do původní role. Ve filmu je nádherný dialog, ve kterém Gerda prosí Lily, aby se jí její Einar, její muž, vrátil aspoň na chvíli zpět. Lily (byť si je plně vědoma toho, že pro ni Gerda dělá všechno, co jen lze) ovšem zdánlivě tvrdě odpovídá: „ Ne, to nejde, Einar se už nikdy nevrátí.“ Nějakou dobu se Einar/Lily spolu s manželkou snaží navštěvovat nejrůznější odborníky, protože nerozumí tomu, co se děje. Dostane od nich celou paletu diagnóz – sexuální perverzí počínaje a schizofrenií konče. Na omluvu lékařské vědy je nutné říci, že v té době měla s transsexualitou pramalé zkušenosti. Lily se nakonec spolehne na svůj zcela zdravý rozum. Přesvědčí sebe i Gerdu o tom, že nejde ani o sexuální úchylku, ani o schizofrenní blud, ale že skutečně ženou je. Za pomoci Gerdy začne postupně ve všech oblastech života jako žena žít. Zásadní pomoc pak najde v osobě dr. Warnerkrose, který Lily opakovaně na klinice v Drážďanech operuje. Jde v té době o unikátní zákroky, pomocí nichž jsou postupně odstraňovány mužské pohlavní orgány a vytvářeny pohlavní orgány ženy. V rámci série operací dochází i k pokusům o transplantaci vaječníků a dělohy. Lily nakonec umírá rok po posledním zákroku. Jak jsem již uvedla, pokud se chcete o transsexualitě něco dozvědět, běžte na film Dánská dívka. To ale není všechno. Jako bonus totiž dostanete jednu z nejdojemnějších love story, jakou jste kdy viděli. Láska, má-li býti pravá, musí obsahovat loajalitu a soucitnost v té nejkrásnější a nejlaskavější podobě – a přesně tak svého Einara / svou Lily miluje žena Gerda.

Počítačové hry mohou u osob s autismem fungovat jako zajímavý podpůrný terapeutický prostředek při sociálním učení, zejména rozpoznávání emocí, ale i při odreagování napětí.

Nový výzkumu ženské sexuality

Proč máme zrychlený dech a slabost v kolenou?

Od 1. 9. 2016 by měly být v základních školách společně se zdravými dětmi vzdělávány také všechny děti se zdravotním či mentálním handicapem, budou-li si to jejich rodiče přát. O přínosech a rizicích inkluze diskutujeme s Radkou Jedličkovou, speciální pedagožkou, etopedkou a ředitelkou Základní školy Grafi cká v Praze, kde integrace postižených dětí probíhá už několik let, a Olgou Zelinkovou, speciální pedagožkou, která se specializuje na klienty se zvláštními vzdělávacími potřebami (SVP).