Jak se nezbláznit on-line

Jitka Neradová učí dějepis na pražském Gymnáziu Thomase Manna. A také píše knihy o historii. Pro nás popsala rozdíl mezi vyučovacím dnem dříve a nyní.

Naše klasická výuka začíná o patnáct minut později, než je obvyklá školní klasika. Startujeme v osm patnáct. Jako sova špatně vstávám, proto většinou začínám učit až v devět. Dříve by to byla ztráta času pro mě i pro studenty. Vynahrazuji si to každodenní odpoledkou. 

Učím napříč všemi ročníky, takže se mi mnohdy stane, že jdu z oktávy do primy, což je věkově i historicky náročné. Skok z 20. století do pravěku je někdy těžké ustát, ale zase je to dokonalé cestování v čase – a kdo z vás to v práci má, že?


Puberta a středověk

Před desátou velká přestávka, dozor na dvoře. Zejména v zimních měsících jde o kurz otužování. Díky tomu disponujeme dokonalou imunitou. 

Následuje hodina dějepisu v sekundě, která se podobá krocení divé zvěře. Pro výuku je tu několik nepřátel – puberta, vzdor a středověk, který je totálně nezajímá. Ale zase se tam člověk musí soustředit. Cokoliv pronesete, vnímají dvojsmyslně. Prohodit větu „v Paříži se sjeli protestanti z celé země“ znamená zrušit hodinu. Rozchechtaná třída si živě představuje zhulené rytířstvo a na výuku nereflektuje. 

O další přestávce řeším pozdní příchody. Dík tomu mám i já pozdní příchod na další hodinu. Musím obětovat opakovací testík v sextě, abychom stihli probrat husitství, s nímž se neskutečně vlečeme. Vždycky nám do toho něco vstoupí, takže od upálení Husa k bitvě u Lipan kráčíme už dva měsíce. V paralelní třídě jsme o dvě stě let napřed. 

Polední pauza má sportovní příchuť. Chodíme obědvat do vedlejší školy, tak musíme kvaltovat. Další plus pro fyzickou kondici. Odpoledne vyučuji dějiny umění. Zdálo by se, že jde o ideální téma na odpoledne, leč studenti utlumení po obědě většinou umění ignorují, a zvonek ve čtyři je vysvobozením pro obě strany. Po čtvrté hodině následuje schůzka týmu metodiky prevence. Většinou se z plánované půlhodiny protáhne na hodinu celou.  

Poté ještě urovnat pracovní stůl, opravit testy, zavadit myšlenkou o Bakaláře, zda jsou vyplněné všechny kolonky, a cesta domů. S taškou plnou seminárek, které je třeba přečíst, zhodnotit a napsat zpětnou vazbu. Je to plnohodnotná činnost na několik večerů, dnes si troufám tak na čtyři. Dělat detailní přípravy na zítřejší výuku již naštěstí nepotřebuji.


Placená zóna

Jitka Neradová