Online archiv

Autor: Jitka Neradová

Jak se nezbláznit on-line

Jitka Neradová, 6/2020
Jitka Neradová učí dějepis na pražském Gymnáziu Thomase Manna. A také píše knihy o historii. Pro nás popsala rozdíl mezi vyučovacím dnem dříve a nyní.

Odpor ke škole jako módní trend

Jitka Neradová, 9/2019
Člověk nemusí být ani dítě školou povinné, a přesto má pocit, že školu nesnáší. Většině lidí se i v hluboké dospělosti rozzáří oči při začátku prázdnin. Na někoho stejně funguje i magické slovo přestávka. To se všem ve tváři rozlije blažený výraz pohody. „Konečně!“ – dá se číst ve spokojených obličejích jako v otevřené knize.

Psace, nebo tiskace?

Jitka Neradová, 8/2018
Nedávno se mě dítko v primě zeptalo, zda musí psát psacím písmem. Svým dotazem mě zaskočilo. Automaticky totiž při psaní předpokládám psací písmo. „Proč chceš psát tiskace?“ zajímalo mě. „Aby se mi líp psalo,“ zněla odpověď.

Do první třídy

Jitka Neradová, 6/2018
Nedávno jsem se zúčastnila jako pasivní posluchač dialogu matek několika budoucích prvňáčků. A to jsem tedy valila oči! Předpokládala jsem starou dobrou klasiku – vyberu si školu, dojdu s dítětem k zápisu, který trvá čtvrt hodiny, a jde se domů. A v září do školy. Vyberu si logicky školu, kterou chci, to je, předpokládám, již porevoluční samozřejmost…

Existuje v dnešní škole protekce?

Jitka Neradová, 4/2018
„Bez protekce to tehdy nešlo,“ zdůrazňují kritici minulého režimu, který se před devětadvaceti lety odebral na smetiště dějin. A pokud se dnes mluví o školství, má se obecně za to, že protekce, bez které to tehdy nešlo, u nás již neexistuje. Opravdu?

Vyhořelá sborovna

Jitka Neradová, 4/2018
Ta naše zatím není. Naopak. Neustále se scházíme a řešíme, jak dětem pomoci, jak výuku zpestřit, učinit tzv. zábavnější. Řešíme, co s těmi, co školu nezvládají, řešíme, co s těmi, co školu neřeší a moc do ní nechodí, prostě pořád něco řešíme. Často i legislativní změny, kterých je ve škole jako máku. Objevují se nejen s cyklickou pravidelností, ale občas i záludně v nečekaných časech, nejlépe o prázdninách, kdy se tak trochu počítá, že se jich i ti bystří všimnou s určitým zpožděním. Je pak možnost se po nich dobře vozit.

ZNÁMKOVÁNÍ KANTORŮ

Jitka Neradová, 8/2017
PROČ SE STÁLE NEDAŘÍ OBJEKTIVNĚ HODNOTIT PRÁCI UČITELŮ? Hodnocení k učitelské profesi patří tak nějak automaticky. Ale zatímco kantoři známkují žáky každý den, hodnotit učitele se ještě nikdo nenaučil. Nebo neodvážil. Náš slavný kariérní řád, který byl opět odložen, ztroskotal především na způsobu rozlišování dobrého

PŘÍPRAVA NA MINULOU VÁLKU

Jitka Neradová, 8/2017
Dovolte pár vzpomínek a úvah dlouholetého kantora. Celou svou základní školní docházku jsem se připravovala na druhou světovou válku. Nejen já, my všichni tehdy školou povinní. Všechny ty branné výchovy, pochodová cvičení, cvičné poplachy, vlastní plynová maska či pravidelné vojenské kurzy měly za cíl připravit nás na existenci ve válce. Ovšem v minulé válce. Někdy možná i v té předminulé. A něco podobného se děje nyní opět. Nikoli ovšem s válkou, nýbrž se vzdělávacím systémem. Připravuje na minulý život. Fakt, že současná vzdělávaná generace bude mít úplně jinou pracovní i životní realitu, není v aktuálním systému všech rádoby moderních RVP, ŠVP, IVP či navracejících se osnov většinou nikterak zohledněn. Někde jsem četla, že některé profese, kterými se bude dnešní mladá generace jednou živit, dokonce ještě ani neexistují. Přesto české školství zůstává relativně v klidu, chystá svoje děti na svoje vlastní životní podmínky. Nejsem ale ani přívrženec různých alternativních metod vzdělávání (sorry, paní Montessori). Stejně to mám se všemi typy waldorfských, přírodních či menza systémů. Nějak si nedovedu tu volnost, k níž vedou, detailně představit v reálném pracovním procesu. Ani v tom budoucím. Že si třeba přijdu do práce zrovna ve chvíli, kdy se mi právě zachce, a tam se budu věnovat jenom tomu, co mě baví či do čeho se mi zrovna zachtělo. Takže se zdá, že jsem ve slepé uličce. Vím, jak ne. Nevím, jak ano. Jediné, co vím, že příprava na minulou válku nefunguje. A na ni je celý náš (nejen vzdělávací) systém postavený. Snaha by možná někde byla, většinou ale chybí podmínky. Není, kdo by to učil, pedagogické fakulty s ničím takovým, jako je pokrok, nepočítají. Když už by byl, kdo by nějak osvíceněji učil, stejně ho ubijou. Příkazy, předpisy, kolonky, statistiky, inspekce, kompetence, tematické plány, rodičovské vize i revize, přímá vyučovací povinnost kontra ta nepřímá, mnohdy výrazně oceňovanější. Není tak důležité kvalitně odučit jako být viděn na dozoru. Školní docházka se stále prodlužuje, stejně jako týdenní rozvrh, takže děti jsou ve škole neustále. A skutek ve finále utek. Nářky nad jejich nevzdělaností (někdy pravda i nevzdělavatelností) jsou stále hlasitější. Všichni se hromadně bojí matematiky a utíkají k humanitnímu vzdělávání, které je jistě zajímavé, leč uživí všechny svoje absolventy?

ZÁCHYTNÝ BOD JMÉNEM TŘÍDNÍ UČITEL

Jitka Neradová, 6/2017
Být třídní učitel znamená mít jiný vztah se třídou, k níž patříte. Jiný než mají ostatní vyučující. Za mých studií se říkalo „matka třídní“, což je terminus technicus, který jsem přenesla i do své praxe. A snažím se nebýt macechou, což je fenomén, s nímž jsem se na své letité školní pouti také potkala. Tedy vztah, kdy se třídní a třída upřímně nesnášejí.

ČESKÝ UČITEL SCHŮZUJÍCÍ, DOZORUJÍCÍ

Jitka Neradová, 8/2016
Učitelská profese obsahuje řadu faset, které zůstávají veřejnosti poněkud skryty, leč pro školu se jeví jako podstatné. Paradoxně, v některých vzdělávacích ústavech podstatnější než výuka sama. Na mysli mám schůze a dozory.

OBHAJOBA ŠPRTA

Jitka Neradová, 6/2016
Není úplně dobrou nálepkou, když o někom řekneme, že je to šprt. Ba co víc, je to nadávka. Vizuálně snadno ztotožnitelná s Mazánkem z pamětnického filmu o Cestě do hlubin študákovy duše, případně Hujerem z Marečku, podejte mi pero.

EXKURZE ZA TREST

Jitka Neradová, 5/2016
Chodíte s žáky na exkurze či výlety mimo školu? V tom případě vystavujete riziku sami sebe, svou pracovní dobu i svou peněženku. Legislativa je v tomto ohledu přímo nepochopitelná.