Jaký bude nový školní rok?

Jako první mne napadlo, že ve škole nemáme při plném stavu žáků žádné prostory na izolaci. Dále je absurdní neustálé sundávání a nandávání roušek. Již v červnu jsem žádala oba zainteresované ministry o zrušení této povinnosti ve školách. Děti strkají roušky do kapes, jsou nehygienicky používány, někdy i jako hadřík nebo kapesník. Jinak pokračujeme v nastavených pravidlech, jako byla na jaře. A jak bude vypadat příští rok? Věřím, že dobře. Je třeba děti otužit psychicky i fyzicky, získají nové zkušenosti, více uvidí praktickou stránku života. Ve škole máme výborné pedagogy a ostatní zaměstnance, takže vše zvládneme.

Martina Thumsová, ZŠ Mendelova, Praha 

Absurditou mě zaujalo nošení roušek, kdy si žák za den ve škole roušku nasadí a sundá asi tak padesátkrát, pokud tedy nebude chtít zůstat o hladu a nečůrat do lahve. Šíření ve školkách bude samozřejmě nekontrolovatelné, když si vezmeme, jak málo školek jelo na jaře v krizových režimech a kolik jich muselo být zavřeno, tak teď to bude teprve masakr. No a celkový obrázek – počítám, že maximálně do konce roku se to rozjede naplno a pak už to budeme jenom špatně brzdit, takže počítám s opětovným kompletním zavřením škol. Nicméně, je to křišťálová koule. 

Ondřej Koželuh, 55. MŠ, Plzeň 

Když si vzpomenu, jak dlouho trvalo vydávání obědů podle instrukcí MŠMT v červnu, kdy nás byla ve škole třetina, zavěštila bych si, že některé třídy budou spíše večeřet. Anebo snídat. Roušky na chodbě se asi dají zvládnout. Problém je spíš v tom, že děti roušky neustále válejí po zemi, šlapou si po nich, ztrácejí je a nezřídka i sbírají cizí roušky a pak je zase používají. Možná je v takovém případě bezpečnější je nemít. Doufám, že škola najme nějakou uklízecí četu na všechna ta otírání klik a ploch. A samozřejmě mě děsí smíšená forma vzdělávání, protože to koncem roku bylo velmi náročné. Zejména právě on-line přenos ze třídy, když se snažíte zapojit všechny děti, působíte jako rozhodčí na tenise. Jenže na kurtu jsou nejvíc čtyři hráči, tady jich je na každé straně i patnáct. Jsem zvědavá, jak budou probíhat protiepidemická šetření. Děti navštěvují spousty kroužků, navštěvují se, přespávají u sebe vzájemně, takže síť kontaktů bude opravdu velmi hustá. A rychle se vzájemně propojí. Na druhou stranu jsem ráda, že kašlající a smrkající děti s teplotou budou pro tentokrát opravdu doma v posteli.

Markéta Klempířová, ZŠ Petřiny Sever, Praha